Hned při příletu do Jelizova 26. dubna na Ski Kamčatka 2013 – co a jak se dělo při skialpinistickém výletu jsme se přesunuli do oblasti vulkánu Viljučinskij (2173 m). Všichni jsme vystoupili na vrchol a následně sjeli dolů na lyžích hned následující den 27. dubna.
Další čtení a fotogalerie:
Ski
Kamčatka 2013 – co a jak se dělo při skialpinistickém výletu
Kamcatka
2013 od Matúša
Video z Kamčatky:
Ski
Kamčatka 2013 – krátké video ukázky od Pažouta
Původní nápad byl vyrazit k výstupu na Viljučinskij (2173 m) velmi brzy ráno. Mlha a špatná viditelnost tento nápad zrušily a došlo k výnamnému odkladu. Od stanů jsem na pásech odcházel mezi prvními až v 10.40 h. Při první zastávce ve výšce přibližně 930 metrů jsme řešili, zda má smysl v husté mlze s minimální viditelností pokračovat dále nebo ne. Shodli jsme se, že zkušíme ještě dalších 200–300 výškových metrů, a pokud by mlha pokračovala, otočíme to.
Naštěstí jsme se příbližně ve výšce 1200 m dostali nad mlhu a mraky a nad námi se otevřel krásný výhled na Viljučinskij. O pokračování tak byl rozhodnuto. Někteří dali lyže na batoh ve výšce asi 1350 m, zatímco další pokračovali se stoupacími železy na vázání někde do 1700 m. Na vrcholový hřeben jsme se dostali na stoupacích železech, ale bohužel už v době, kdy se vrchol zahalil do mraků. Na Tichý oceán, ani do údolí Paratunka tak nebylo z vrcholu vidět.
Sjezd z Viljučinského byl parádní. Npříjemnou části byl jenom počateční úsek skrz „Vrata“, kde byl podkladem přemrzlý „květák“. Zbytek sjezdu neměl chybu, když dojezd ke stanům byl v mokrém sněhu. U stanů nás čekalo překvapení, když jsme tam měli ve sněhu napsaný pozdrav od slovenské zlaté olympijské medailistky v biatlonu Anastasiyi Kuzminy (alt. Anastasiya Kuzmina EN). S Nasťou, jejím manželem a synem jsme se potom několikrát potkali – je po všech stránkách výborná.
V dalších dnech jsme si užili pravou kamčatskou purgu, termální prameny, výstupy a sjezdy na různé menší kopce v okolí vulkánu Viljučinskij.
Zvětšit mapu
Zvětšit mapu
