Po dlouhých vyjednávání, kdo může, kdo ne, kdo má nějakou „výmluvu“ a koho nakonec pustí družka jsme vyrazili v sobotu ve složení – Mira z Kelča, Mira teď už z Valmezu a Bruder – starší na malý skialpový výlet. Po příjezdu do Ostravice a chvilkové rozepři, či se vydat na Lysou Horu nebo omrknout raději Smrk, vyhrála druhá varianta.

Vzhůru na Smrk – Mira a Mira (Click to enlarge)

Pro Smrk rozhodlo několik pádných argumentů: Za prvé – není zde hospoda, tak tady bude méně lidí. Ne že bychom se lidí stranili, ale když se chceš moc družit, tak už je lepší lézt na sjezdovky přece. Za druhé – na Lysé prý byli oba Mirové nedávno (Na rekord v celoročním běhání na Lysou nikdo z nás netrénuje, takže ať to není furt to samé). Za třetí, když s nimi jdu já (Bruder – starší) – tak kvůli předchozím výletům (v marné to naději, že si něco pamatuji z minula) bychom mohli trefit dobré sjezdové části i v tom pošmourném počasí které panovalo. Vlhkost 93 – 96 %, obloha nešla rozeznat, dohlednost do 50 m.

Před posledním stoupáním (Click to enlarge)

Oba Mirové měli klasické skialpové vybavení, jen já chtěl vyzkoušet nové telemarkové vybavení. Na parkovišti jsme byli autem jediní a hned se vydali lesem po vyšláplé stopě. Přebrodili jsme potok a zahřáli se při přímém stoupání na lesní cestu. Po lesní cestě jsme dorazili na tzv. flek „Pod Holubčankou“ a poté strmě stoupali po „zimní cestě“ již bez lyží až na vrchol. Chodník byl, jak bývá zvykem, vyklouzaný.

Mira z Kelča ve sjezdu (Click to enlarge)

Rozdíl mezi skialpovým a telemarkovým vybavením nebyl při výstupu poznat Tedy kromě hmotnosti – dnes již standardních lyží do terénu 188cm délky, šíře 131/98/116. Na vrcholu jsme potkali dvojici na sněžnicích, která přečkala noc na cestě pod Malým Smrkem v záhrabu. Chvilku jsme poklábosili, když mezitím dorazil jeden běžec, došla i dvojice pěších turistů a nachystali jsme se ke sjezdu.

Mira z Kelča krojí co to dá (Click to enlarge)

Sjezd jsme začali ve stejných místech jako při naší loňské návštěvě a téměř kopírovali. Když nemáš paměť je důležité si trasu uložit jinak – štěstí, že možnosti k tomu existují. Telemarkové obloučky jsem sice občas zkusil, ale spíše vynechal, neboť se mi zdálo velmi málo prostoru pro správné provedení. Aneb jak okecat správně strach z toho, že si nabiju hubu. Štěstí, že na telemarkovém vázání Freedom NTN nebyl větší problém jet klasický „alpský styl“. Pár telemarkových obloučků jsem sice ukrojil, ale rozhodně je prostor pro zlepšování a pilování techniky.

Mira z VM – rychlé zahranění nad fotografem (Click to enlarge)

Při cestě dolů s heslem: „Kdo nepadá jezdí pod své možnosti“ jsme tedy dali našim možnostem vyniknout v kreativních a někdy velmi zábavných pádech. Výsledkem byla vysmátá trojice zúčastněných a jedna zlomená hůlka. Ve spodní pasáži jsme jen párkrát kvůli různým šutrům „podepsali“ skluznici – to stejně jen z důvodu toho, aby nám naše drahé polovičky věřily, že jsme se neflákali někde půl dne jen tak.

Mira z VM – že by ukázka provedení telemarku na skialpových lyží? Důsledně si povšimnout prosím zejména zadní lyže… (Click to enlarge)

Každopádně všem se nám i přes pošmourné počasí výlet na Smrk líbil. Doufejme, že připadne sněhu, a hned to zase neodtaje jak je touto zimou zvykem, podaří se nám Smrk opět v této sezóně ještě navštívit a užit si to aspoň tak jak v tuto sobotu.

Mira z VM – zkouška sněhu, ano – ten konec hůlky není upraven žádným grafickým programem, ale samotným protagonistou (Click to enlarge)

autor: Jan Koňařík - bruder1