Na skialpový výlet je nejlepší vydat se na jaře, protože už pořádně svítí sluníčko a není moc zima. Pro pohodový skialpový výlet v druhé polovině dubna jsme si vybrali oblast ve stínu hory Eiger. Naším cílem se staly ne zrovna nejvyšší vrcholy této oblasti. O to více jsme si užili výstupy i sjezdy. Z Rakouska se přesunujeme do Grindelwaldu, kde přespáváme v hostelu Downtown Lodge s hezkým výhledem na masivní stěnu Eigeru.
Zubačka na Jungfrau končí až ve výšce 3454 m
Sobota 21. dubna 2011
Další den jedeme vláčkem na nejvyšší vlakovou stanici Evropy Jungfraujoch (4158 m). Museli jsme sáhnout hluboko do kapes, protože za zpáteční jízdenku jsme zaplatili 165 CHF. Jedna z nejdražších položek tohoto výletu. Při pohledu na osazenstvo vlaku se cítím spíše jako v Asii než ve Švýcarsku. Jízda však stála za to.
Jedna ze zastávek vlaku – Eismeer
Jungfraujoch
Na ledovci se konečně soukáme do potřebné výbavy. Sjíždíme Jungfraujochfirn až na Konkordiaplatz. Je to místo, kde se střetává pět pramenů ledovců Jungfraufirn, Ewigschneefäld, Grüneggfirn, Kranzbergfirn a Grosseraletschfirn. Míjíme několik skupinek na sněžnicích. To by mě fakt nebavilo jít celý den na chatu po monotónním ledovci.
Konec ledovce Ewigschneefäld tvoří zajímavé útvary séraků
a trhlin
Z Konkordiaplatzu na ledovec Fieschergletcher jsme museli nastoupat nezanedbatelný počet výškových metrů. Pro jedince neaklimatizované se stal výšlap do sedla Grünhornlücke (3286 m) cílem dnešního dne. Chata Finsteraahornhütte (3048 m) byla vidět už z velké dálky. Na terase se sušilo barevně různorodé spektrum oblečení.
Je lepší vyvětrat smrad zpoceného oblečení venku než
uvnitř chaty
Výstup do sedla Grünhornlücke 3286 m
Neděle 22. dubna 2011
Ráno jsem se musela jít nadýchat čerstvého vzduchu. Pak rychle zpět do chaty nasoukat se do bot a raději už čekám na ostatní v bezpečí, že se snídaně nevrátí trávicím traktem nazpět.
V řadě za sebou skialpinisti jdou přes Grüneggfirn
Podnikáme první aklimatizační výlet na Wyssnollen (3590 m). Pohodový výšlap následoval parádní sjezd mezi séraky. Našli jsme dokonce svah s prašanem. Přes známé sedlo Grünhornlücke se vracíme na Konkordiaplatz. Odtud musíme vyšlápnout kolem 630 železných schodů na chatu Konkordiahütte (2850 m), kde budeme přespávat následující čtyři noci. To znamená každý den po schodech nahoru a dolů. Docela dobrá ranní rozcvička. Lyže raději se sebou netaháme, komu by se taky chtělo.
Nekonečně mnoho schodů na Konkordiahütte
Bohužel na ostatních chatách měli plno, a tak nám nezbylo nic jiného, než se ubytovat tady. Polopenze na chatě stojí 66 CHF na den. Večeře je opravdu vydatná. Snídaně již trochu méně. 2 krajíčky chleba, marmeláda a máslo, sýr a taky müsli.
Odpolední oblačnost
Pondělí 23. dubna 2011
Dnešní den máme namířeno na Kranzberg (3742 m). Počasí se zkazilo a tak z výhledů nemáme nic. Při cestě nahoru míjíme postavený stan a později potkáváme dvojici, které stan patří. Gernot si dělá srandu, že je to určitě česká mafie. Ale tentokrát se plete. Za celý týden jsme žádné Čechy nepotkali. S touto dvojicí jsme si později ještě užili. Po sjezdu zpět svačíme v blízkosti stanu.
Počasí při výstupu na Kranzberg 3742 m nebylo
příliš lákavé
Německá dvojice se přibližuje shora. Najednou vidíme padat figurku s lyžemi přes několik kamenů dolů. A za ní další, která se však po krátkém uklouznutí zastavuje. Vůbec ten pád nevypadá dobře. Naštěstí se chlápek po chvilce zvedá, staví na lyže a sjíždí směrem k nám. Už z dálky jde vidět červený obličej. Žádá nás o pomoc. Po očištění krve se v obličeji ukázalo několik tržných ran, které bylo potřeba stáhnout motýlkem. Měl štěstí.
Úspěšně na vrcholu Grünegghorn
Úterý 24. dubna 2011
Po ránu opět sejít schody na Konkordiaplatz mně dělá větší problémy, než je vyjít zase nahoru. Konec ledovce Ewigschneefäld tvoří zajímavé útvary séraků a trhlin. Strmý úsek, který bylo potřebné vystoupat, jsme si tak mohli zpestřit představami, co který útvar vyobrazuje. Sníh byl zmrzlý, a proto bylo potřebné nasadit i stoupací železa na skialpové vázání. Po Ewigschneefäld se dá pokračovat až na Mönch (4107 m). My ale odbočujeme na zimní vrchol Trugberg (3880 m), který byl již částečně zahalený v mracích. Nahoře se dlouho nezdržujeme a sjíždíme jižním svahem dolů. Horní část je naprosto fantastická, neboť sněhové podmínky jsou dokonalé.
Skupinka, která odvážně sjíždí směrem od Gross Grünhornu
Středa 25. dubna 2011
Tento den se nám podařilo zdolat nejpěknější vrchol celého výletu Grünegghorn (3860 m). Začínáme pochod směrem k našemu oblíbenému sedlu Grünhornlücke (3286 m). Tentokrát ale nevystupujeme až do sedla, ale asi po 40 min odbočujeme do leva. Odtud už začíná prudší výstup až do výšky 3787 m, kde budujeme depo pro lyže.
Podařený sjezd z Grünegghorn
Nasazujeme mačky a na vrchol se vydáváme jen ve dvojici. Ostatním se po skalnatém hřebínku moc pokračovat nechce. Částečně byl hřeben exponovaný. Lezeckou obtížnost bych odhadovala tak na II. Na vrcholu jsme se střetli s dvojicí, která traverzovala z druhé strany.
Sjezd z vrcholu Wyssnollen 3590 m
Z vrcholu, na kterém stojíme, se dá pokračovat na čtyřtisícový vrchol Gross Grünhorn (4044 m). O několik málo dní později se zde zřítil známý švýcarský horský vůdce Erhard Loretan. Byl to třetí člověk, který dosáhl vrcholů všech osmitisícovek a druhý, kterému se to podařilo bez použití umělého kyslíku. Jeho povolání se mu stalo osudným, když mu jeho klientka těsně před vrcholem uklouzla a strhla Loretana se sebou. My se vracíme do depa, odkud sjíždíme k ledovci Ewigschneefäld.
Výhled na Gross Grünhorn 4044 m
Čtvrtek 26. dubna 2011
Dnes naposledy zdoláváme žebříky z chaty dolů. Vracíme se zpět na Jungfraujoch a cestou ještě stíháme vystoupit na Louwihorn (3773 m) (altern. Louwihorn (3773 m)). V průvodci je tato túra popisovaná jako lehká. Odměněni jsme opět parádním počasím, které nás provází až dolů do údolí, kde už se všechno zelená a jaro je cítit na každém kroku.
Až kýčovité výhledy na Gross Wannenhorn 3905
Jaro v Grindelwaldu
