V sobotu 28. 1. 2012 mě ve dvě hodiny ráno vyzvedává Ropák se Stařecem. U Anděla ještě nabíráme zpomaleného Lukáše a vyrážíme směr obec Malta u Gmündu v Korutanech. Za Lincem dává Ropák volant do placu, Stařec povídá, že si zapomněl řidičák, zpomalený Lukáš, že si vzal po desáté hodině prášek na spaní, a že by to asi nebylo to pravé. Inu usedám za volant Dacie Logan MCV a jedu.

Tady jsme spali – Villacherhütte ve výšce 2194 m

Cestou před Salzburgem je mlha, pak sněží, pak přestane, kolem Flachau je krásně pocukrováno, svítá a kolem dálnice metrové bariéry sněhu. Za taurenskými tunely (10 Eur za jeden průjezd) najednou jiný svět, jasno, od slunce vyžrané jížní louky. V půl deváté zastavujeme u v zimě opuštěné hospody Falleralm, kde od Maustelle na začátku Malta Hochalmstraße se jede po sněhu. Je tam příkazová značka Sněhové řetězy, které ovšem Dacia nepotřebuje a všude se vydrápe na pneumatikách.

Šlapeme vzhůru, šlapeme k obloze k Hochalmspitze

Údolí řeky Malty, je v zimě rájem ledařů, a jejich odstavené auta lemují cestu. Dojíždíme autem po sněhu ke Gmünderhütte, kde mají kolem chaty vyříznuté běžkařské stopy malou rolbou, která stojí před chatou. Nikde však ani živáčka, a při návratu byla stopa neporušená, tedy nikdo neporušil panenskou bílou závoj.

Villacherhütte nad hranicí inverze

Po chvíli se objevuje druhá posádka, která vyjížděla až ve tři, a radí, abychom se vrátili třista metrů k mostu přes Maltu. U mostu (1186 m) necháváme auta, nasazujem lyže a pásy a stoupáme po značce č. 551 – dřevařské cestě lesem. Široká auto-dřevařská cesta končí v 1909 metrech u dřevěné chatky, kde dáváme sváču, pijeme dvoulitrového Březňáka a ořechovici, co jsem dostal za dělání Čerta a Mikuláše.

Výhledy nad inverzí byly neskutečné až kýčovité

Odsud už se stoupá mezi řídkými modříny, kolem seníku a už je na horizontu vidět Villacherhütte (2194 m). Což je chatka o dvou místnůstkách, s šestnácti matracema na palandách, s kamínkama, dřevem, které sem shodil vrtulet. Chatka má zamčené okenice, vstupní dveře jsou zamčeny standartním velkým AV klíčem. Po sváče jsme do setmění vyšli kus nad chatu a vyzkoušeli lyže v poloze na sjezd. Po návratu na chatku, jsme v promrzlé chatce rozdělali v kamnech, a začali rozpouštět sníh na čaj a polívku.

Vrcholové foto z Hochalmspitze – 3360 m

Před smrákáním dorazili dva bořící se pěšáci, Chorvatka s Rakušákem, kteří mezi sebou mluvili anglicky. Na nabízenou placatici reagovali odmítavě a asi po dvou hodinách se jim uvařil první čaj, co my byli už po třech chodech. Ráno byl na úrovni dvou tisíc základ inverzních oblak, tedy nádherný východ slunce nad mořem. V půl deváte jsme na lehko vyrazili směr vrchol Hochalmspitze (3360 m). Po asi půl hodině stoupání při zpozorování odcházející dvojice z chaty přišel Petr na to, že nechal klíč od chatky uvnitř. Byl vyslán rychlík Dušan, pro zadržení pěšáků a zajištění klíče.

Rychlík Dušan nás za další chvilku už zase předbíhal na špic. Stoupali jsme pořád po značce, a od rozcestí dole na ledovci pořád rovně na hřebínek na východ od vrcholu. Pod vrcholem byli ledové plotny, a tvrdý ufoukaný sníh, ale ty výhledy. V jednu jsme byli u kříže. Někteří měli zábrany při pohybu po hřebínku od kříže, kde byly výhledy hodně letecké. Sjezd v prašanu jsme vedli dolu až na čelo ledovce, východně od výstupu. Po vysmejčení chajdy, sjezdu lesem a dojezdu po cestě k autu, jsme v pět vyjížděli zpět, v jedenáct jsme se loučili u smíchovského pivovaru.

Odkaz na popis túry na serveru bergesteigen:
Hochalmspitze vom Maltatal, Hochalmspitze 3360 m / Ankogel-Gruppe

autor: Hynek Matějec