Hopsání na trampolínách jako dokonalá příprava na zimní lyžařskou sezonu

Je tomu teprve pár neděl co letos vlastně napadl nějaký ten sníh, my se párkrát zplouhli svahem a toť vše. Zima je prý fuč, jestli teda vůbec byla, já jsem jí asi neviděl. Už tu máme opět léto a zase trénujeme skoky na lyže na příští zimu. Hopsání na velkých závodních trampolínách nás všechny ohromě baví, a tak chodíme dvakrát týdně skákat do tělocvičny spolu s oddílem trampolín Rožnov pod Radhoštěm.

Naším základním cílem, i když se to tak nezdá, je prozatím naučit se skákat rovně. Na první pohled jednoduché, ovšem kdo zkusil, ví své. Postupně do toho přidáváme rotace o 180, 360, 540, 720 stupňů, dále salta, vruty, skákání vleže prostě postupně pomalu, nebo podle toho jak kdo koho vyhecuje.

Když jsem vloni tuto aktivitu domluvil, tak se na mě všichni opět dívali s fackou na čele, cože to ten Všeťa zase vymyslel. Teď chodíme pravidelně všichni, a víkend bez trampolín by byl vážným nedostatkem. Téměř pořád jsme sice deprimovaní, že ti malí šoldi z oddílu skáčou lépe než my, ale alespoň máme inspiraci a často se zasmějeme sami sobě.

Základy metodiky:
Základní metodikou pro skok vzhůru je zpevnění celého těla při odrazu, propnutí nártů a vytažení paží směrem nahoru při letu vzhůru. Je potřeba celý cvik hodně uvolnit a netřepat u toho rukama nohama, důležité je pevné tělo a správný dopad na mírně pokrčené nohy. Je taky třeba držet se ve středu trampolíny, což je ale roky a roky tvrdého tréninku. Jako začátečnické chyby bych vyzdvihl odrazy a dopady nestejnoměrně na obě nohy, již zmiňované třepání končetinama, nesprávné držení trupu a následné zaklánění nebo předklánění. No a také dopad na napnutlé nohy, což dost ničí kolena. O tom již víme všichni své. Do úplné správnosti pak už jen chybí dva lidé s nachystanýma bezpečnostníma žíňenkama po stranách trampolíny pro případný pád na kraje. Každopádně přeji hodně zdaru ve skocích.

Asi největší šok jsme zažili, když nám trenérka paní Vachníková (maminka Petry Vachníkové – olympijské reprezentantky ze Sydney v roce 2000) řekla, že tréningy nemohou mít v jiné hale, protože by to pro ně bylo prý nízké. Pro informaci strop v jiné tělocvičně má asi 8m. S údivem jsme potom při prvním tréninku juniorů hleděli na kluka a holky, kteří točí dvojitá salta s několika vruty 7m nad trampolínou, která je ještě 1,5m vysoko nad zemí a trampolínu mají postavenou mezi příhradovými nosníky, protože i tato o 2 m vyšší hala je jim málo.

Shrnutí:
Abych stručně popsal pocit jen z 5m nad trampolínou, tak Vám tam přijde, že se nemáte nikdy šanci na ni zpátky trefit. Každopádně nás někdy klidně přijďte navštívit a vyskákat ty piva a guláše. Chtěli bychom touto cestou také moc poděkovat oddílu skoků na trampolíně Rožnov pod Radhoštěm za laskavý přístup tu možnost skákat s nimi.

Základní metodikou pro skok vzhůru je zpevnění celého těla při odrazu, propnutí nártů a vytažení paží směrem nahoru při letu vzhůru. Je potřeba celý cvik hodně uvolnit a netřepat u toho rukama nohama, důležité je pevné tělo a správný dopad na mírně pokrčené nohy. Je taky třeba držet se ve středu trampolíny, což je ale roky a roky tvrdého tréninku. Jako začátečnické chyby bych vyzdvihl odrazy a dopady nestejnoměrně na obě nohy, již zmiňované třepání končetinama, nesprávné držení trupu a následné zaklánění nebo předklánění. No a také dopad na napnutlé nohy, což dost ničí kolena. O tom již víme všichni své. Do úplné správnosti pak už jen chybí dva lidé s nachystanýma bezpečnostníma žíňenkama po stranách trampolíny pro případný pád na kraje. Každopádně přeji hodně zdaru ve skocích.