Zamyšlení a hodnocení vázání NAXO NX21

Nedá mi to, abych se nezamyslel nad použitím vázání NAXO NX21. V roce 2008 jsem podlehnul kladným ohlasům uživatelů a recenzím na internetu a toto vázání zakoupil. Po jedné sezóně používání na lyžích K2 Seth jsem se rozhodnul napsat tento malý výčet, většinou negativních, vlastností.

Předem upozorňuji, že recenze zveřejněná na www.freeskiing.cz (Naxo NX21 v akci, část 1 a Naxo NX21 v akci, část 2) je velice obsáhlá a přesná, je však zaměřena spíše pro lidi, kteří mají skialpové vázání jen na dojití k žlebu nepříliš vzdálenému od konce lanovky, než že by jej používali na celodenní tůry.

Naxo NX21 při sjezdu

Prvořadé jsou u tohoto typu vázání vlastnosti, které má při sjezdu, kdy hodně diskutabilní je náklon vázání při přenášení váhy na hranu lyže. To si zkusíte doma velice snadno: stačí upnout botu do vázání, na lyži stoupnout a zkusit, nakolik se bude bota naklánět do stran. Ještě před přečtením testu na wildsnow.com se mi náklon vázání zdál velký, oproti Marker Duke a Fritschi Freeride, test uvedený na blogu mi domněnku potvrdil. V praxi se nedostatek projevuje hlavně na tvrdém podkladu, kdy nejprve cítíte, jak se naklání noha a teprve potom začne reagovat lyže. Na mých lyžích je tento efekt umocněn jejich šířkou (98mm střed lyže).

Další věc, na kterou jsem si nemohl zvyknout, je patrná vůle vázání ve vertikále. Celá přední část vázání se pohybuje nahoru a dolů o cca 2–3 mm, ale i tento malý pohyb je při jízdě znát, zvláště pokud potřebujete dostat špičku lyže nad sníh a opřete se lýtkem do skeletu.

Naxo NX21 při výstupu

Chůze na NAXU je příjemná po rovině a do mírného kopce, prošlapávání stopy jde také snadno. Zde se naplno projevuje výhoda dvoukloubového systému NAXO, který zvedá špičku lyže podobně jako u sněžnic. Pro mě podstatný problém nastává v traverzu, zejména na zmrzlém povrchu. Systém dvou kloubů prostě nemůže zabránit vychýlení patky mimo osu vázání a tím značně znesnadňuje výstup. Je třeba být neustále ve střehu a lyže důsledně zasekávat do svahu. Při zaseknutí lyže ale opět dochází k vykřivení vázání a ztrátě energie. Velikost úhybu NAXA je patrná z fotografií.

Stejně jako při sjezdu se může při specifickém pohybu (podklouznutí jednoho pásu) zvednout špička vázání. Při výstupu to ale již není několik milimetrů, nýbrž cca centimetr. Tento pohyb vám pak nadlehčí celou lyži, takže krásně sjedete dolů.

Tolik k výčtu negativ NAXA. Pozitivy jsou jednoznačně snadná chůze po rovině a do mírného kopce, a to na jakémkoliv povrchu, snadná ovladatelnost patové podpěrky a v neposlední řadě vysoká vypínací síla DIN 13.

Hmotnost vázání jsem si nechal až sem, na konec článku, k zamyšlení. Pro koho je NAXO NX21 s váhou 1191g/jedno vázání vlastně vhodné? Záleží na činnosti, kterou chci na lyžích provádět:

1. hodně chodím, tedy chci lyže co nejlehčí a přitom pevné vázání, pak si pořídím Dynafit (Vertical FT12, váha: 560g, DIN 12).
2. chodím, jezdím, chci léty prověřenou klasiku- zde jasně vede Fritschi (Freeride Plus, váha: 1022g, DIN 12)
3. zaměřuji se hlavně na jízdu, mám opravdu široké lyže, pak jedině Marker (Duke, váha: 1334g, DIN 16)

   (Údaje o váze jsou z webu wildsnow.com, http://www.wildsnow.com/…weights.html)

Závěr

NAXO NX21 vítězí v pohodlí chůze po rovině, v tom spatřuji jeho největší, a zároveň jediný přínos. Ve všem ostatním je daleko za konkurencí. Odpověď na otázku, pro koho je toto vázání vhodné neznám, z mého pohledu je tento systém slepou vývojovou větví, která dříve nebo později zanikne.