Vánoční lyžování a Silvestr ve Švýcarském Adelbodenu

Hned po Vánocích jsme to „jaro“ tady odpískali a vyrazili do země čokolády, sýrů a přesných hodinek – do Švýcarska. Našim cílem bylo velké lyžařské středisko Adelboden v nadmořské výšce 1350 m, kde se každoročně pořádají závody ve sjezdovém lyžování FIS – letos se konají od 9. – 10. 1. 2009. Podrobnosti naleznete na stránkách střediska Adelboden, zatímco předpověď počasí, stav sněhu, apod. na Adelboden at Snow-forecast.com.

Přehled skialpinistických výletů v okolí od Jiřího Vodsloně: Skialpinistické toulky XII. – Adelboden & Kandersteg.
Přehled lyžařských svahů a vleků je v plné verzi tady: Piste map Adelboden.

Naši cestu začínáme vlakem směr Praha, kde nás čekal autobus cestovky a hurá přes Německo do švýcarských Alp. Cestou se v autobuse seznamujeme s párem z Kladna, Michalem a Blankou. Předpověď počasí nebyla nikterak příznivá ani pro Alpy. Letošní prosincové počasí zamávalo s teplotami opravdu všude, ale my věříme, že Švýcarsko to jistí. Do Adelbodenu dojíždíme 27. prosince dopoledne. Je krásně modro, ale dole nad nulou.

Předpověď na následující tři dny je sněžení nahoře a déšť dole, to nám ovšem nevadí, skibus máme za rohem a ten nás vyklopil rovnou u lanovek nahoru na sjezdovky. Děkujeme za podporu značce Mill, od které máme parádní oblečení, takže rozmary počasí jsme nemuseli řešit.

Celý areál se skládá ze tří částí Adelboden – Lenk – Frutigen a dohromady je to jeden z nejrozsáhlejších ve Švýcarsku. Mapy, počasí atd. jsou na: Bergfex Adelboden. První den vyrážíme všichni čtyři na rozlyžování na nejbližší kopec.

Okolní hřebeny a vrcholy jsou nádherné a začínáme trochu pošilhávat o ježdění mimo sjezdovky.

Další den je opravdu zataženo, ale nám to nevadí a užíváme si obrovského množství sjezdovek různých náročností a místy si to někama střihneme pro nás prvním letošním prašanem.

Úplně si zpravuji letošní lyžařskou náladu po ledové Kamčatce. Celodenní lyžování vždy končíme krásným sjezdem přes celý areál po sjezdovkách, cestách mezi alpskými domečky až do údolí, kde nasedneme na skibus a ten nás vyklopí skoro u hotelu celá trasa má skoro 10km.

Výhledy z našeho balkonu přímo na masiv Gross Lohner (3049 m) jsou naprosto bezchybné ráno, při západu slunce i v noci. Scenérie Adelbodenu je opravdu úchvatná takže foťáky jen cvakají.

U prostřed týdne po dvoudenním vydatném sněžení se rozhodujeme jet lyžovat do freeridového areálu, který je nejvýše položený a sjezdy začínají ve výšce 2375 metrů s převýšením přes 410 m.

Takže nahoru vlekem a dolů prašan po kolena, je to nádhera za den uděláme i 20 sjezdů. Navíc stále sněží, takže za dva poslední dny napadlo nahoře přes metr nového sněhu. Po zbytek zájezdu už na jiné místo ani nejezdíme v okolí padají samovolné lavinky, jelikož je lavinovka trojka takže využíváme bezpečné zony. Docela dost nás oba s Verčou naštval místní borec, kterého zde ve freeridech potkáváme, protože lyžuje na větších lopatách než máme my a to už je co říct.

Odpolední skoro každodenní inverze jsou překrásné a celé údolí bývá zalito pod mraky.

Jeden večer navezli na hlavní ulici několik tater sněhu, nejprve to nechali na koulovačku pro děti, poté přijela rolba a urolbobavala krásnou stometrovou trať na běžeckou štafetu a jel se závod, hned po skončení závodu vše zase uklidili, co k tomu dodat prostě Švýcarsko.

Lyžování zde je tak skvělé, že se nám na Silvestra ani nechtělo moc pít, abychom mohli ráno vstát a co nejdříve vyrazit zase za prašanem. Ohňostroj a noční výhled na město si však nenecháváme ujít nikdy a tak všichni vegetíme u nás na balkoně a Michal fotí, co se dá.

Pátý poslední den lyžování trávíme opět volným ježděním, zkouším skákat i menší skalku, ale ve vší opatrnosti, sezona teprve začíná. Odpoledne jsme se rozhodli vyšlápnout alespoň jeden kopec na pásech. Využíváme už vyšláplé cesty od skialpinistů na jeden boční hřebínek. Pěkně svou slečnu trápím výstupem s obracením lyží, ať se učí. Nejprve mě chtěla pohledy asi uškrtit, ale pak šlapala statečně a na to, že to byl její první výstup klobouk dolů.

Výstup končíme na vyfoukaném hřebínku s nádherným sjezdem zpět k lanovce.

V den odjezdu domů hustě sněží i dole ve městě, takže se nám vůbec nechtělo pryč. Blanka s Michalem potkali ve středisku vlekaře, který poznal, že jsou z ČR tak s ním hodili řeč, prý jestli je tam na brigádě. Borec prý : "Né já už tady žiju!“ a my se vůbec nedivíme…