Předposlední zářijový den 2017 jsme se vyrazili s dětmi provětrat do Západních Tater. Původní nápad byl na jinou slovenskou oblast, ale díky motivaci od členů Letky karpatských netopierov z okolí Uherského Brodu byl změněn na okruh přes Baranec (2184 m). V pátek brzy ráno jsme přejli hranice na Slovensko a jeli do Liptovského Mikuláše.
Pod vedením místopředsedkyně Letky karpatských netopierov přijela sedmičlenná skupina do Žiaru po cyklostezce. To jim ovšem nevadilo a po nezbytném minimálním zdržení začali stoupat po žluté značce v době, kdy jsme byli ještě někde na dálnici.
Na Slovensku je velmi vtipná situace v národních parcích a CHKO, kde se aktuálně těží dřevo všude možně. Téměř na začátku žluté turistické značky vedoucí nejprve na Starou stávku (1298 m) je poměrně rozsáhlá paseka, díky níž žlutá turistická značka zmizela. O něco výše těžaři uznali, že žlutá turistická značka vede zbytečně mírnými traverzy, a proto udělali důkladně projetou a rozbitou silnici přímo ve spádnici. Co se tam bude dít po vydatných deštích, jak velká tam bude eroze? Nechme se překvapit…
Výstup lesem je poměrně dlouhý a první výhledy začínají reálně až u Holého vrchu (1723 m). Do té doby jsou výhledy způsobeny jen díky činnosti těžařů. Za Holým vrchem už se snížila výška kosodřeviny až nakonec kolem hranice 1900 metrů kosodřevina zmizela úplně. Zatímco na východ je vidět dost daleko, tak Žiarská dolina je stále pod hustou mlhovou pokličkou, za níž by se nemusel stydět ani Rákosníček.
Směrem na Baranec je viditelnost dobrá, jen samotný vrchol není vidět. To se během zbývající části výstupu nezměnilo a na vrcholu tak máme hustou mlhou a výhledy nulové. Po nezbytně rychlém občerstvení začínáme v mizivé viditelnosti sestupovat do sedla pod Smrek (2072 m). Sestup je v mlze trochu náročnější, ale nad sedlem se mlha trhá a hřebenovka na Smrek se ukazuje v celé své kráse.
Ze Smreku už byla krásná viditelnost a sestup do Žiarského sedla s koulováním sněhovými koulemi neměl chybu. V Žiarském sedle bylo pár lidí cestou z Plačlivé (2125 m) nebo z Jamnické doliny. Subjektivně nejhorší část výletu nad Žiarskou dolinou byla část sestupu z Žiarského sedla, když se šlo potokem a lehce také bahnem.
Na Žiarské chatě jsme se všichni potkali a důkladně občerstvili. Kuchyně je výborná a je možné ji jen doporučit. Po přecpání se nás čekalo už jen něco přes pět kilometrů dolinou k jejímu ústí. Původní myšlenka využít půjčovnu koloběžek pro sjezd byla zavrhnuta, protože by pěší okruh nebyl kompletní. K dokonalosti výletu chybělo jen trochu lepší počasí na vrcholu Barance.
Shrnutí: okruh 17,5 km při celkovém převýšení 1680 metrů.
Hodnocení účastnic výletu:
Anička (9 let): „Bylo to super, užila jsem si výlet. Jenom nahoře trochu foukalo a byla mi zima, takže jsem musela běhat a skákat.“
Bětka (11 let): „Tati, mě bolí nohy. Mě snad omyjou. Ještě, že karma je zdarma.“
Místopředsedkyně Letky karpatských netopierov Sabka: „Povodne plánovaný spoločný výlet Biele Karpaty/Vsetínske Vrchy sa kvoli oneskoreniu Jablunkovského družstva sice nekonal, teda konal ale až na a od Žiarskej chaty, ale aj tak sme si všetci užili pekný vychádzkovo-relaxačný deň, plný premenlivého počasia, kde sme začínali so slniečkom v krátkom tričku a končili v bunde a čiapke. Jednocduco Tatry…“
