Koncem října vycházel státní svátek 28. října na úterý. Předpověď počasí slibovala na horách dobré podmínky, a tak stačilo naložit děti a vyrazit na Slovensko. Dopoledne 27. října jsme dojeli do sedla Čertovica, které dělí Nízké Tatry na západní a východní část. Vzhledem k věku dětí – 9 a 6 let, jsme nic nehrotili a výlet měl být na pohodu. A také byl.
Děti se občerstvily, a mohli jsme vyrazit traverzy po červené turistické značce skrz sjezdovku nad sedlem Čertovica. Na úvodním úseku se rychle získávají výškové metry, a zlepšují se výhledy. Z 1602 m vysokého Lajštrochu už byl vidět i nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier (2043 m).
Různorodým terénem na hřebenu jsme s několika přestávkami dorazili na Chatu M.R. Štefánika, přičemž čas ze sedla Čertovica na chatu byl včetně přestávek stejný jako je uvedeno na turistických ukazatelích. Po občerstvení na chatě se už holkám nikam nechtělo, a tak jsme zůstali jen na chatě a v jejím blízkém okolí.
V úterý ráno jsme po snídani v sedm hodin vyrazili na Ďumbier. Počasí bylo fantastické a na vrcholu jsme byli sami. V horních partiích byl sníh, takže bylo možné postavit i minisněhuláky (sníh nedržel) a povozit se na něm. U chaty jsme posvačili a pokračovali zpátky po hřebenu do sedla Čertovica.
