Kamčatka a Moskva 2013 - aneb jak se ajťáci stanou drsňáky

V červenci 2013 jsme si se skupinou tří kamarádů vybrali pro naši dovolenou poloostrov Kamčatka. Na cestu, která proběhla z Prahy do Petropavlovska-Kamčatského s přestupem v Moskvě, bylo vyčleněno něco málo přes 14 dní. Pro let jsme vybrali ničím nepřekvapující a v dnešní době spíše průměrné aerolinky SWISS AIR a z Moskvy do Petropavlovska, což byl hlavní 9 hodinový let, byla vybrána společnost TransAero.

Po příletu do Petropavlovska Kamčatského vypadalo všechno nějak podezřele hezky

U této společnosti bych se krátce pozastavil, protože ač jsem k ní byl z počátku dosti nedůvěřivý, tak musím přiznat že lepšími aerolinkami jsem ještě neletěl. Nejen, že letadlo bylo perfektně před letem uklizené, ale i příprava různých propriet pro let včetně pomůcek na spaní a databanky filmů byla příkladná. Jídlo na letecké poměry perfektní a snad jediné co bych aerolince vytkl, je zpoplatnění přístup na internet v průběhu letu. V přepočtu 500 kč na 9 hodinový let je dle mého částka lehce přemrštěná.

Výlet s piknikem u Tichého oceánu spojený například se smočením nohou v 10 stupňové vodě

Po příletu do Petropavlovska-Kamčatského se nás ujala naše kamarádka Aljona, od které na tomto serveru je také několik článků z oblasti Kamčatky. Její starost o naší skupinu byla příkladná a kolegové si ji ohromně oblíbili. Nejen, že nám zařídila všechna potřebná povolení, ale také nám pronajala prostory, kde jsme mohli v případě pobytu v Petropavlovsku bydlet. Těchto dnů nebylo moc, ale i tak jsme si této pomoci strašně vážili. Druhý den jsme se vydali na náš první trek, který měl být dlouhý cca 5 dnů a celý se měl odehrávat cca 500 km severně od Petropavlovska v oblasti aktivních vulkánu Tolbalčik a největší sopky Kamačatky – 4750 metrů vysoké Ključevské.

Na Leningradskou bázu jsme přijeli až potmě, což je na letní kamčatské poměry neobvyklé

Trek začal po přibližně osmihodinové cestě dálkovým autobusem z Petropavlovska v obci Kozyrevsk, kde byl po výsadku z autobusu připraven nákladní vůz. Ten nás měl odvést na bývalou tzv. Leningradskou bázu, která je nyní pod lávovým polem ze sopky Tolbačik. V Kozyrevsku jsou pouze dva náklaďáky, které jsou pro takto náročný terén určeny, a mají vybaveni pro transport turistů. Představa, že by do těch míst dojel jakýkoliv Jeep a že by stačilo sehnat pouze vozidlo takového typu, se ukázalo jako naprosto scestné a naivní.

Po příjezdu na Leningradskou bázu a postavení stanů se šlo na první noční fakultativní výlet

Cesta trvala 5 hodin a jednalo se opravdu o těžký terén, kdy řidič neustále musel využívat redukce protože kopce které zdolávat byli opravdu extrémně prudké. Jenom podotknu, že dřív cesta trvala asi tři hodiny, ale díky erupci v oblasti sopky Tolbačik byla původní cesta zavalena magmatem a nyní se jezdí po nouzově vybagrované cestě která je opravdu offroadová. Po příjezdu v cca 22:00 hodin kousek od bývalé Leningradské bázy jsme postavili stany a šli se kouknout na malý aktivní vulkán pod sopkou Tolbačik. Ve večerních hodinách mělo toto místo velice zajímavou atmosféru a efekty prskající lávy do všech stran vulkánu jsou v nočních hodinách opravdu fascinující. Po několika fotkách a pár cigaretkách na tomto atraktivním mistě jsme se vydali zpět ke stanům a odebrali se ke spánku.

V mlze jdeme neznámo kam a postupem dne se nám počasí začíná stále zlepšovat k horšímu a prší víc a víc

Plán na následujících pět dnů byl obejit sopku Tolbačik z pravé strany, dostat se pod sopku Ključevskaja a následně se z levé strany Tolbačiku vrátit do obce Kozyrevsk. Bohužel, ač bylo v době příjezdu naprosto fantastické počasí, tak první den našeho treku se počasí zkazilo. Špatné počasí vydrželo až do posledního dne našeho pobytu v této lokalitě. Výhledy jsme tedy neměli žádné, protože jsme se pohybovali často v mraku. Celá cesta byla dlouhá kolem 100 km a jak už bylo zmíněno, vyčleněno na ni bylo pět dnů. Pro cestu do oblasti vulkánu Ključevskaja jsme využívali pouze GPS body které jsme měli stáhnuté z internetu a podle nich nastavenou cestu. Tady patří velký dík našemu veliteli Tomášovi protože podklady pro cestu měl připraveny velice dobře a vždy jsme došli do námi plánovaného místa.

Druhý den se udělalo lépe, ale stejně – vidět bylo jen omezeně a krajina byla na chůzi dost náročná, bylo nutné najít něco co by člověku po 3 dnech v mlze zvedlo náladu

Před usnutím se pokusím obavy zahnat panákem našeho Kamčatského průvodce, obavy o bezpečnost jsou ty tam, ale vyvstaly nové a to, zda ze mě bude či nebude alkoholik

Jak se říká – smutným lidem štěstí přeje a alkoholikům dvojnásob – na chvíli se ukázalo to, pod čím jsme 4 dny chodili, ale nic z toho neviděli, sopka Ključevská je vlevo a pravděpodobně sopka Zimina je v popředí vpravo

Co se krajiny týče, tak většinu času chodíte po travnatých plochách a v prostoru sopky Tolbačik v sopečném prachu a nebo po lávovém poli. Často je také nutné překonávat říční koryta a s vodou nebo bez. V případě opravdu rozvodněných koryt je nutné čekat na další den ráno, kdy voda díky chladnějším nocím opadne a koryta šlo překonat bez toho, aniž by se skupina musela vyzouvat z bot.

Kamčatská vesnice – na pozadí kopce a sopky

V letních měsících je hodně nepříjemným faktorem spousta komárů, kteří v horských oblastech nejsou tak nepříjemní, ale jak se sejde například do níže položených lesních partií, tak komárů začíná byt mnohem větší množství a pobyt bez moskytiéry či bez adekvátně tlustého oblečeni, které nejsou schopni prokousnout, se stává extrémně nepříjemným a troufám si říct i nebezpečným, protože množství komárů, které na vás začne útočit, je v těchto oblastech značné.

Cesta jako taková probíhala dobře a klidně. Jedinou komplikaci bylo velmi nepříznivé počasí v podobě extrémního deště a větru, které ani naše, troufám si říct kvalitní vybaveni, nebylo schopno dlouhodobě vydržet. Jeden den se tak stalo, že bylo nutné nouzově zastanovat a čekat cca 30 hodin ve stanu až se počasí uklidní. V praxi jsme si také vyzkoušeli, že málokterá goretexová bota vydrží více než 12 hodin být vystavena extrémnímu přívalu srážek v kombinaci s neustálým pochodem v mokré trávě.

V trase, kterou jsme měli naplánovanou, je několik nouzových chat pro potřeby vulkanologů. Tyto chaty jsou volně přístupné. Ve velice skromných podmínkách je v nich možné přespat a pokud je v chatě dřevo, tak i možnost zatopit a usušit mokré věci, což jsme jeden den díky dešti velice uvítali.

Pět dnů pobytu mimo civilizaci rychle uteklo, a nás čekal poslední den naší cesty, který byl zároveň fyzicky nejnáročnější. Z oblasti vulkánů jsme se museli dostat hustým lesem opět do vesnice Kozyrevsk což bylo cca 36 km. Cesta je nepříjemná z několika důvodů. Jedná se o strašně monotónní cestu, která vede hustým modříno-břízovým lesem s neuvěřitelně hojným výskytem agresivních komárů. Jak již bylo řečeno, proti komárům je účinná pouze tlustá vrstva oblečení a moskytiéra, což je v 27 stupních nad nulou dost vyčerpávající a psychicky velice náročné. Pro představu ještě dodám, že naše plná bagáž měla od 23 kilogramů například u mě až ke 28 kilogramům bagáže u kolegy Jindry. Po projití této nepříjemné cesty nás už čekal autobus zpět do goroda.

V Petropavlovsku-Kamčatském jsme se připravili na druhou část pobytu – jižní trek kolem vulkánů Gorelij a Mutnovskij. Tento trek je možné projít cca 120 km jižně od Petropavlovska. Kromě cesty, kterou je nutné zajistit soukromým autem, protože autobusy do těchto míst nejezdí, se jedná o velice příjemný, dalo by se říct vycházkový, trek na 2 až 3 dny. Turisticky je tato jižní oblast mnohem více navštěvovaná skupinami ruských turistů, a tak se vám nestane, že by jste nepotkali během pěti dnů jediného člověka, jako se nám to stalo na severu.

Vyjití na vrcholky vulkánů je poměrně nenáročné a pohybujete se po velice krásných sopečných útvarech s možností nahlédnout do jejich kráterů. Po projití této cesty následoval návrat do Petropavlovska odkud se odlétalo zpět do Prahy s dvoudenní přestávkou v Moskvě.

Na téma vulkanologie v ČR jsme si na Mutnovském pokecali i se sympatickými místními návštěvníky

V Petropavlovsku jsme ještě před odletem navštívili noční klub jménem Kaviar neboli Jikra kde jsme zažili opravdu báječnou a nezapomenutelnou party, takže noční život v Petropavlovsku-Kamčatském mohu s klidným svědomím doporučit všem hudebním a rádoby tanečním fajnšmekrům.

Tato fotka jasně dokumentuje naši neuvěřitelnou proměnu- čtyři uplakaná děcka jedoucí na Kamčatku se během 14 dnů pobytu proměnili v naprosto drsné větrem ošlehané 3 muže a jednoho přísného vulkanologa

Tento letní výlet na Kamčatku byl organizačně zajištěn a připraven MountainSki.cz. Chcete-li jet na Kamčatku v létě nebo zimě ať už sami nebo s průvodcem, kontaktujte nás: [email protected].