Na začátku srpna jsem vyjel jako průvodce CK Alpina na Ukrajinu vést týdenní přechod Rachovské hory vedoucí po ukrajinsko-rumunské hranici a následně přes nejvyšší ukrajinské vrcholy. Počasí vyšlo dokonale, kdy pouze dvakrát spadlo pár kapek, jinak jsme se jen a pouze smažili na slunci. Přechod je možné vřele doporučit jako nejdelší možnou hřebenovku na Ukrajině.
CK Alpina uvádí přechod Rachovské hory
takto:
„Při přechodu hor poznáme nejzajímavější partie karpatského
oblouku – těžko přístupné Rachovské hory u rumunské hranice, po níž
se dostaneme na Černohorskou poloninu a na střechu Ukrajiny s nejvyššími
ukrajinskými vrcholy. Absolvujeme unikátní šestidenní přechod po
nejvýchodnějších ukrajinských poloninách.“
což přesně odpovídá realitě.
Cestou na východ jsme přejeli přes Maďarsko na maďarsko-ukrajinskou hranici, kde jsme ani moc nečekali na odbavení a mohli se rozjet po ukrajinských silnicích. S koupací zastávkou u Chustu a následným občerstvením v centru města nás autobus dovezl na ukrajinsko-rumunskou hranici. Po vyřízení povolení pro vstup do pohraničního pásma jsme se krátce občerstvili a vyrazili vstříc nádherným horám.
Potočním údolím a následně svahem nad ním jsme došli na krásnou louku, kde jsme postavili stany s výhledem na Pop Ivan Maramurešský (1937 m). Klidnou noc nám trochu rušili místní mládežníci, kteří se sem nechali dovézt, aby se důkladně občerstvili alkoholem a poházeli po okolí pár dělobuchů. Vydrželi s tím do brzkých ranních hodin.
Druhý den jsme vyšli nad hranici lesa, kde jsme všichni vystoupali na vrchol Berlebaška (1733 m) a následně pouze ve trojici na další vyhlídkový vrchol Petroš Maramurešský (1780 m). Po občerstvení s výhledem na Pop Ivan Maramurešský (1937 m) jsme začali s výstupem na asi nejkrásnější hřebenový přechod na celé Ukrajině. Čím zaujme Pop Ivan na první pohled? Z jedné strany jsou to skalní srázy s jedním sněhovým polem, a z druhé strany jsou to krásné travnaté svahy s výhledem do hloubi Rumunska.
Co může při přechodu Pop Ivana Maramurešského překvapit každého pěšího turisti, je skupina polských cyklistů, kteří tlačí svá kola z jedné strany na vrchol, aby je z druhé strany zase brzdili z vrcholu dolů. Reálné zhodnocení cyklistických možností na Pop Ivanovi je záporné – nejedná se o cyklistický kopec.
Z Pop Ivana jsme sestoupili k zalesněnému hřebenu směřujícímu na Pop Ivan Černohorský (2020 m) a na hřebenu přespali. Další den byla před námi hřebenovka s převládající hraniční silnicí, z nichž jsme odbočovali všude možné přímo na výškově se pěkně měnící hraniční vrcholky a sedýlka. Došli jsme pod bývalé trojmezí mezi ČSR (do roku 1938), Polskem a Rumunskem, které bylo tvořeno vrcholem Stoh (1630 m). Na něj jsme vystoupili, pokochali se krásnými výhledy a pokračovali dále.
Čekaly nás travnaté poloniny a lesy, které nás zavedly k Černohorskému hřebenu s nejvyššími ukrajinskými vrcholy. Prvním kopcem přes 2000 metrů je Pop Ivan Černohorský (2020 m). Na jeho vrcholu stojí bývalá polská meteostanice, která fungovala pouze krátce před druhou světovou válkou. Po dlouhých desetiletích, kdy podléhala pouze zubu času a počasí to vypadá, že se něco mění, když objekt teď patří jedné z ukrajinských univerzit a hlavní budova dostala novou střechu. Kromě toho byla zazděna většina oken a opravena jedna místnost s dřevěnou podlahou.
Od bývalé meteostanice jsme pokračovali hlavním Černohorským hřebenem k nejvyššímu ukrajinskému vrcholu Hoverla (2061 m). Počasí bylo po celou dobu dokonalé. Na Hoverle se ovšem za krásného letního počasí zdržují davy lidí, takže jsme po krátkém odpočinku na vrcholu pokračovali dále. Při sestupu z Hoverly směrem na Petroš jsme potkali řadu cyklistů, kteří nesli nebo tlačili svá kola vzhůru. Netuším, co s nimi chtěli na Hoverle dělat.
Přesli jsme pod Petroš (2020 m), který je posledním vrcholem v Černohorském hřebenu vysokým přes 2000 metrů. Výstup na něj ve směru od Hoverly může být pro někoho poměrně náročný, neboť se na krátkém úseku překoná převýšení 500 výškových metrů v prudkém svahu. Z Petroše už byl krásně vidět cíl naší cesty – město Jasiňa. V horkém dnu to byl krásný sestup vylepšený v závěru o pár dešťových kapek na zchlazení.
Shrnutí:
Hřebenovka Rachovských hor a oblasti Černohoří je na Ukrajině
nejkrásnější, kterou jsem kdy šel. Na rozdíl od krátkých přechodů
jednotlivých polonin se jedná o šestidenní přechod hřebene, při kterém
jsou celou dobu krásné výhledy jak na ukrajinskou, tak na rumunskou
stranu.
