S blížícími se letními dny sníh rychle mizi z hor, a tak ve skupině Dragan Ilic-Bleky, Slobodan Simic-Simara i Nemanja Hrnjez-Neso vyrážíme na skialp na Volujak. Tato oblast je společně s Magličem známá největším množstvím sněhových srážek v celé Bosně a Hercegovině.
Původní článek:
Ski tura na
Volujak – 30. travnja/aprila 2012.
Na vjezdu do Tjentište (560 m) se otevírá nádhrený výhled přes vegetaci na sněhem pokryté vrcholy Volujaku – Previja, Badanj a Lica. Jedeme dále do Suve (650 m), jak říkají v Hercegovině, nejmenší vesnice v bývalé Jugoslávii – jsou tady pouze dva domy. Odtud pokračujeme kamenitou cestou, než nás po pěti kilometrech zastaví sněhová lavina. Jdeme pěšky dolinou potoka Susacka, který musíme několikrát přeskakovat.
Překvapivě brzo přicházíme k souvislé sněhové pokrývce a na lyžích se dostáváme k Suhe jezerine (1357 m). Tady je uprostřed louky hranice s Černou Horou. Na pozadí jsou vidět zasněžené vrcholy Trzivka (2333 m) a Trnovački Durmitor (2241 m). Dorazili jsme k Trnovačkomu jezeru (1513 m), které je východiskem na Maglič a Volujak.
Vystupujeme do sedla Boljanska vrata (přibližně 2150 m), odkud je krásný výhled na masív Bioče. Pyramida je Veliki Vito (2397 m). Docházíme na Vlasulju (2336 m), kde je postavena malá kamenná pyramida. Charakteristické jsou pro tuto oblast i 4–5 m velké převěje, od nichž se držíme dostatečně daleko.
Před námi je po šesti hodinách pochodu na lyžích hlavní odměna – sjezd. Za chvíli jsme zpátky v sedle Boljanska vrata. Někteří z nás jdou ještě na Studenac (2388 m). Sjíždíme zpátky do údolí podél naší výstupové stopy… výlet, který neměl chybu, je za námi.
Zvětšit mapu
