Skialpový a lezecký konec roku 2010 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách

Ve dnech 26. až 30. prosince 2010 působila naše kombinovaná osmnáctičlenná skupina na Téryho chatě (2015 m) v Malé Studené dolině v rámci akce Povánoční memoriál 2010 na Téryho chatě ve Vysokých Tatrách, 26.-30. prosince. Čistě za skialpem a snowboardem přijelo do Tater devět lidí. Počasí vyšlo celkem dobře, teploty přes den byly v rozmezí od –14 do –18 stupňů s výjimkou posledního dne, kdy bylo hodně horko a teplo –7 stupňů. Kromě dvou dní bylo polojasno až téměř jasno.

Odkazy na další články a fotky:
Teryho chata s H.O. Vsetin – fotogalerie Matúše Kuchyni
Beta verze VT – MSD – 2010 (vysvětlivky na konci článku) – Hřibův článek a fotogalerie k jemu známé počítačové hře

Malá Studená dolina from hurmikak on Vimeo. Nudne video vyhradne pre studijne ucely od Matúša Kuchyni.

Jediné, co bohužel nevyšlo, bylo množství sněhu. Podle chataře Miro Jílka bylo sněhu ještě méně než vloni. Při sjezdech tak bylo nutné dávat velký pozor na kameny a skály zákeřně zakryté prašanem. Přesto se pojezdilo výborně, akorát skluznice a hrany dostaly občas co proto.

V neděli 26. prosince přijížděly do Tater skupinky výletníků autobusem, vlakem, a nejvíce auty. Auta jsme nechali v Dolním Smokovci a z něj jsme na pásech došli do Starého Smokovce, odkud jsme dále pokračovali na Hrebienok. Naše pětičlenná skupina došla na Zamkovského chatu, kde jsme doplnili část horolezců, dali si nějaká piva a polévky, a stihli poplkat. Následně jsme pokračovali nahoru do doliny, kde jsme v hangu pod Téryho chatou téměř všichni sundali lyže. Jediní dva, kteří za aktuálních sněhových podmínek vyšli až na chatu na lyžích byli Jana a Dušan. Nahoře bylo špatné počasí, takže za neděli všichni jenom došli na chatu a nikde se dále nerealizovali.

Večeře byla velmi povedená – polévka a guláš. Starší bruder se nenechal zahanbit a ještě vylepšil svůj předchozí výsledek z konce roku 2007, kdy snědl s gulášem 18 knedlíků. Tentokrát si dal v prvním kole opět guláš s osmnácti knedlíky. Nato jsem se s ním vsadil, že nesní další porci guláše s šesti knedlíky. Objednáno, a během chvíle bruderem Honzou zkonzumováno, takže jeho rekordní počin na konci roku 2010 znamená dva guláše a dohromady 24 knedlíků. Spát se šlo kolem desáté hodiny.

Pondělí 27. prosince 2010

Vstáváme kolem sedmé hodiny a po snídani vyrážíme do osmé hodiny všichni ven. Osmičlenná skialpová skupinka vyráží k rozlyžování na Sedielko (2372 m), sklon 35 až 40 stupňů. Původním záměrem je nahlédnout do Zadné Javorové doliny a zhodnotit sněhové podmínky na Malém Ladovém štítu (2611 m). Kromě části pod samotným sedlem je na celém svahu sněhu spousty. Bohužel se při pohledu ze Sedielka do Zadné Javorové doliny a na Malý ladový štít ukazuje, že tam téměř není žádný sníh. Jediná možnost sjezdu tak je ze Sedielka zpátky dolů. Sníh je kromě horní kamenité části výborný, a tak dáváme dva sjezdy.

Po druhém sjezdu sjíždíme níže do doliny a začínáme výstup na Žltou lávku (2310 m), sklon maximálně 42 stupňů. Lenka s Janou začínají sjezd na začátku žlabu, zatímco zbylá šestice stoupá žlabem vzhůru. Zastavujeme v ideálním „bivaku“ (či spíše kulometném hnízdě) asi deset metrů pod sedlem. Nechávají se tu lyže a batohy, a trojice Ropák, Dušan a Libor se jde s cepíny nebo hůlkami podívat posledních pár metrů do sedla. Začínáme sjezd a dochází Mišo se snowboardem.

Matúš jako první sjezdař shrnuje část navátého sněhu po namrzlém podkladu. Nejužší místo sjezdu je tak díky tomu docela nepříjemné. Níže si každý jede po širokém svahu vlastní stopu. Části ze zúčastněných se sjezd líbí natolik, že si ho dávají ještě jednou. V podvečer jde pětice ještě lyžovat do Mačacího kotle.

Úterý 28. prosince 2010

Venku je fujavice a mizerná viditelnost, což nás ale neodrazuje od původně naplánovaného cíle zajet se podívat na Chatu pri Zelenom plese na pivo. V devíti lidech tak vyrážíme asi o půl deváté z chaty na lyžích a Mišo na sněžnicích. Na pásech se dalo dojít pod první hang, odkud se rychle stoupá pěšky vzhůru do horní části doliny pod Baranie sedlo (2393 m). Sklon ze sedla na druhou stranu do Velké Zmrzlé doliny 45 stupňů v prvním žlabu, ve Flašce je sklon menší, směrem do Malé Studené doliny je z Baranieho sedla sklon do 40 stupňů.

Vzhledem ke špatné viditelnosti a obecně nevhodným podmínkám trvá rozhodování o dalším pokračování v Baraním sedle poměrně dlouho. Nakonec se daří přemluvit i Lenku a Janu ke sjezdu směrem na Chatu pri Zelenom plese. V úvodním žlabu se vysype větší množství sněhu, takže holkám se úvodní velmi prudký a zledovatělý úsek moc nelíbí. Níže ve žlabu a následně plání nad Flašku už se rozjíždějí velmi pěkně.

Nad Flaškou se s Lenkou a Janou otáčím a stoupáme zpátky do Baranieho sedla. Zbylá šestice jede Flaškou k Zelenému plesu. Pivo na chatě nakonec zabalili a kousek pod Flaškou se otočili k výstupu zpátky do sedla. S Janou jsem došel na začátek žlabu na pásech, načež jsme pro jistotu nasadili všichni tři stoupací železa. Dušan byl ve výstupu tak rychlý, že když naše trojice došla do sedla, byl už v dolní třetině žlabu.

Holky sestupují ze sedla kus pěšky, já nasazuji lyže asi pět metrů pod sedlem, kde je šířka sněhového pásu větší než délka lyží. Jenom se na lyžích posunu o kousek a uvolňuji malou sněhovou desku. Sjíždíme na dno doliny trochu klikatě místy, kde je dostatek sněhu ať už na ledových plotnách nebo na skalách. Přitom se uvolňují další dvě sněhové desky.

Středa 29. prosince 2010

Ve středu ráno odchází Jana do doliny, aby do Silvestra vyřešila přední kolo na svém autě, které zničila na rozbitém tankodromu (pardon, hlavní silnici) v Ružomberoku, kde vezla něco Matúšovi. Udělala chybu, neboť počasí bylo parádní, i když trochu chladivé, když teplota byla při odchodu –17 stupňů. V osmi lidech stoupáme do závěru Malé Studené doliny k nejnižšímu sedlu – Ladové sedlo (2341 m), sklon maximálně 35 stupňů. Docházíme kousek pod Ladové sedlo, do něhož stoupá pouze pětice.

Dáváme dva sjezdy, načež s promrznutou Lenkou mířím zpátky na chatu. Ostatní dávají ještě dva další sjezdy vpravo od Ladového sedla. Po občerstvení na chatě ještě jdeme na sjezdovku do Mačacího kotle přímo naproti chatě. Nejdeme až ke skalám jako první den Dušan, protože ze skal a ze žlabu se sype jedna prachová lavinka za druhou. Sjíždíme na chatu, přičemž krásně vidíme pětici skialpinistů a Miša se snowboardem, jak rychle stoupají na Žltů lávku.

Na chatě je se setměním zábava v plném proudu. Po večeři se naladí nově donesená kytara, hraje a zpívá se do půl desáté. Poté jde většina spát (ačkoliv je poslední večírek!), a jen pár skalních zůstává do půl jedenácté.

Čtvrtek 30. prosince 2010

Poslední den v Malé Studené doliny začíná neuvěřitelným počasím – obloha je úplně jasná a teplota vyloženě horká, –7 stupňů. Horolezecká část a Lenka se skialpy sestupují dolů do Smokovce, zatímco skialpinistická a snowboardová skupina vyráží stejně jako předchozí den do závěru Malé Studené doliny. S Matúšem šlapeme v čele a v závěru doliny Matúš odbočuje o něco vpravo oproti poslednímu sjezdu z předchozího dne. Začíná šlapat pěší stopu a v její horní části nás oba předbíhá Mišo.

Těsně u skal uvolňuje malou sněhovou desku, která projede podél výstupové stopy téměř až na dno doliny. Docházejí ostatní, kocháme se výhledy do doliny a postupně sjíždíme dolů. Bohužel na dvou místech bylo dost kamení a skal bez ohledu na to, zda to bylo pod silnou vrstvou nového prašanu nebo na laviništi.

Po sjezdu všichni kromě mě stoupají opět nahoru. Já sjíždím na chatu (opět pár dost velkých děr do skluznice), balím věci a sjíždím z chaty dolů hangem. Dnem doliny pokračuji ještě kus na lyžích a částečně i po chodníku. Jelikož je ale krásné počasí (kalhoty rozepnuté, na sobe jenom tričko, žádné rukavice či čepice), stoupají na Téryho chatu davy lidí. Jet proti nim rychle na lyžích po úzkém chodníku by bylo docela nebezpečně, a tak sestupuji na Zamkovského chatu pěšky. Následně musím kvůli lidem pokračovat ještě kus pěšky až po poslední rozcestník před Hrebienkom. Tam už je to dost široké, a tak rychle sjíždím na Hrebienok a následně po sáňkařské dráze do Starého Smokovce.

Dojíždíme na lyžích do Dolného Smokovce, odhrabáváme auto, a vyjíždíme zpátky do Starého Smokovce vyzvednout brudery a Ropáka, kteří si dali ještě jeden sjezd navíc. Matúš a Mišo nejeli s nimi, ale nastoupali do Priečného sedla ke sjezdu Velkou Studenou dolinou. Matúšovy věci jsme tak zavezli do Višňového, kde jsme Kuchyňom vyjedli téměř všechny perníky a vypili bylinkový čaj.

Letošní závěr roku ve Vysokých Tatrách byl velmi povedený až na menší množství sněhu. Musí se doufat, že příští rok bude sněhu už normálně, což jsme naposledy měli v závěru roku 2008. Podařila se řada pěkných sjezdů za cenu poškození skluznic lyží, jedné zlomené lyže (bruder Libor zrušil pod vázáním bok jeho skialpvých Völklů).