Ve dnech 19. až 28. března 2010 jsme za podpory firmy KAMA pobývali v různých horských oblastech Černé Hory. Stihli jsme navštívit pohoří Prokletije, Bjelasica, Komovi a Durmitor. Multivanem jsme vyjeli v pozdním večeru v pátek ve skupině omezené pracovními povinnostmi a nemocemi na konečných šest lidí přes Brno a Bělehrad do Černé Hory. Počasí nebylo ideálně skialpinistické, kdy jsme měli 2,5 dne krásné slunečno a zbytek byl v husté mlze a dešti. Kromě toho padalo poměrně dost lavin, nicméně výlet se povedl velmi dobře.
Po předchozích výletech KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina, KAMA SNOW CAMP 2008 Bulgaria a KAMA SNOW CAMP 2007 Monte Negro jsme tak jeli opět navštívit Černou Horu.
Přehled výsledků:
- zatím nic… není zpracováno, takže jenom přehled kde a jak jsme byli
- 20.-22. 3. Prokletije
- 23. 3. Bjelasica
- 24. 3. Komovi
- 25. – 27. 3. Durmitor a vrcholy jako Bandijerna (2409 m)
Sraz k výletu jsme měli poblíž Vyškova, kde kolegové z Police nad Metují dorazili s menším zpožděním, což výrazně odložilo předpokládanou dobu odjezdu. Naše první grupa tak stihla dát pár piv, než jsme odjeli nakupovat proviant. Odjezd z Brna byl díky tomu ve dvě hodiny ráno. V průběhu cesty jsme na černohorském území přehodnotili na Ropákův návrh pořadí cílu a napřed jsme zamířili do pohoří Prokletije.
Do příhraničního městečka Gusinje jsme přijeli v sobotu navečer, zaregistrovali se na policejní stanici a zapadli do čevapčiči jídelny. Jídlo jsme zapili pivem Nikšičko a mohli na noc vyrazit do hor. Z Gusinje se dalo ještě kousek jet autem vybaveným sněhovými řetězy. Když už to dál nešlo, vykopali jsme díru pro zaparkování auta a rozdělili se na dvě skupiny. S Ropákem a Jendou jsme nasadili stoupací pásy a vyrazili dolinou Grbaja za svitu čelovek asi o půl jedenácté večer.
Jelikož jsme měli v úmyslu spát na chatě, vzali jsme si jenom spacáky. To se nám vymstilo, neboť chatu jsme sice nakonec našli, ale byla zamčená. Nezbývalo, než se vrátit zpátky k autu, což se nám o půl druhé ráno podařilo, vytáhnout karimatky a stan a zalehnout.
V neděli jsme se probudili do nádherného slunečného rána a tak jsme vyrazili jen lehce oblečení vzhůru dolinou Grbaja. Došli jsme k závěru doliny a rozhodovali se, na který vrchol či do které části doliny dále pokračovat. Velmi pěkně vypadaly vrcholy a žlaby v masívu Karanfili, ale bohužel všude okolo padající samovolné laviny jako důsledek oteplení nás odradily od těchto impozantních cílů.
Vzhledem k lavinovému nebezpečí jsme chtěli vystoupit levou částí závěru doliny v lese a výše po pláních se dostat na hřeben. Lesní výstup se ukázal být ne úplně ideální, kdy jsme se na lyžích bořili více než do půlky lýtek a opěšali nad kolena. Každým krokem se také uvolňovaly mokré sněhové hroudy beroucí své okolí a letící do údolí. Těsně pod prvním pásem skal jsme tak zhodnotili vysokou nebezpečnost dalšího postup a převážně na lyžích se vrátili zpátky do údolí. Sjezd byl vylepšen samozřejmě pěknými pády.
V údolí jsme se nasvačili a sjeli o kus níže. K výstupu do podhřebenových oblastí byla nakonec zvolena v dolní části cesta. Z kondičních důvodů jsem výstup po chatu absolvoval bez stoupacích pásů. Od chaty prudce lesem samozřejmě na pásech. Z hřebene byl výborný výhled na město Plav a stejnojmenné Plavsko jezero. Nakonec jsme skončili na pobíháním po hřebenu mezi Vezirova brada (1780 m) a Podgoje (2190 m).
Sjezd v horní části byl velmi pěkný, níže jsme se dostali do skalisek, kde se muselo trochu přejíždět a skákat. Po průjezdu oblastí skal následoval krásný lesní sjezd k nové chatě. Pod chatou jsme ještě jeli kus lesem, kde jsem dal po skoku a dopadu do mokrého těžkého sněhu s propadnutím lyží svůj letošní první letošní černohorský pád přes hlavu se zabořením hlavy do sněhu a dotočením zpátky na nohy. Akorát nebylo ideální, že jsem po dopadu měl kousek od hlavy dobře rostlý starý strom.
Na pondělí jsme měli výstup na masív Volušnica a vrchol Papadija (2056 m).
POKRAČOVÁNÍ BUDE CO NEVIDĚT
