Ve dnech 5. – 8. března 2010 jsem odjel s partou lidí z Přerova a okolí do Rakouska. Začátek celé akce pro mě byla střelba naslepo, protože jsem nikoho z nich neznal a pouze jsem odpověděl na jejich inzerát s nabídkou spolujízdy, vyvěšený na spřáteleném webu powderline.cz. Nakonec vše vyšlo skvěle, lidi, sníh a dokonce i počasí.

Ve čtvrtek odjíždím do Přerova, resp. do Brodku u Přerova, kde mě vyzvedává organizátor celé akce Vašek. Odjíždí se sice až v pátek, ale jelikož bych se do Přerova brzy ráno nedostal, nechává mě Venca přespat u sebe. Ráno vše balíme do VW Caravelle a vyrážíme ve složení 3 freeriders a 4 sjezdovkáři.
Už kolem 12 hodiny jsme v prvním středisku, jehož jméno nebudu prozrazovat. Je malé, volné terény ideální a dostupné z lanovek. A hlavně žádní lidi v nich. Rozoráváme každou volnou plochu, hlavně na pláních, ale na focení je bohužel mlha. Občasný problém působí lehká difůzka, takže o držkopády a vzdušné kreace nouze není. Taky mi ujíždí lyže, dobrých 300 metrů, než se zastavuje v závěji. Dojezd k ní v hlubokém a na jedné lyži je velice zábavný, hlavně pro okolí. Večer se přesouváme na ubytko a hned spát.

V sobotu padá rozhodnutí na Kitzbuhel, protože tam poslední dny sněžilo a má sněžit dál. Nakonec zde trávíme icelý zbytek pobytu. Vašek s Dušanem místní terény znají, tak není problém si skvěle zajezdit i v mlze a silném větru. A právě vítr nám nakonec mění plány, protože v celém středisku se zastavují lanovky a my se tak dolů vydáváme neoficiální freeride zónou pod vysutou lanovkou. Původně jsme ji chtěli dát až další den kvůli čerstvému sněhu, ale nakonec je vše OK a my si užíváme nádherný sjezd. Jen v dolních partiích není v lese moc sněhu.

V neděli je proměnlivé počasí a tak jezdíme na pláních, dokud nepadá mlha a pak se přesouváme do lesíků. V celém středisku je spousta lyžníků na fat-skis, tak je vše brzy rozježděné. Naštěstí kluci vždy vyrukují s novým spotem, kde je prašanu stále dostatek.

Závěrečné pondělní ježdění je prosluněné, ale už v nedostatku prachového a zároveň nerozježděného sněhu. K polednímu už sníh na jižních stranách těžkne, takže se relativně brzy vrháme na závěrečný sjezd do údolí. Volíme jinou variantu než včera a předevčírem, a tak je poslední úsek velice zajímavý. Jak sklonem, tak (ne)stabilitou sněhu. Vrstvu prašanu uřezávám prakticky hned a další pokračování je už pouze po zmrzlém základu. Cesta domů je pak již malým vysvobozením, protože po 4 dnech v prašanu a ježdění od rána do večera jsme docela unavení.









Chalpci, prajem vam, zalyzujte si kym nemate deti!