KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina - první zpráva

Ve dnech 20. února až 1. března 2009 se uskutečnil další KAMA SNOW CAMP v pohořích Bosny a Hercegoviny podpořený firmou KAMA. Do původně zamýšleného pohoří Maglič jsme se nedostali kvůli množství nového sněhu a velkému lavinovému nebezpečí. Navštívili jsme pohoří Bjelašnica, Visočica a Treskavica. První kompletní komentář je tady.

Všechny informace k výletu jsou uvedeny na: KAMA SNOW CAMP 2009 Bosna a Hercegovina – přehled výsledků

Loni, když se rozmýšlelo kam v nadcházející skialpinistické sezóně zavítat mezi
návrhy zvítězil nápad podívat se do Bosny a Hercegoviny. Z plánovaného počtu nás jede téměř jen jedna třetina, kdy ostatní odpadají kvůli nemoci a nebo pro strach z možné zimy, kdy možnost rozjezdit se po olympijských sjezdových tratí v Jahorině a Bjelašnici měla zpestřit jinak plánovaný výlet pod stany. Nakonec jsme v rámci pozdějšího příjezdu využili ubytování v Bjelašnici celé 3 noci, kde v celku levné ubytování v nově vybaveném apartmánu s velkoprostorovou LCD (plazmovou LG) obrazovkou předčilo naše představy o ubytování – tudíž bylo zavrženo aspoň po dobu pobytu v Bjelašnici spaní pod stany.

Po příjezdu a ubytování jsme všichni nasadili pásy na lyže a v rámci tréninku si
vyběhli sjezdovou trať za svitu měsíce a světel projíždějících rolb upravujících
svah. Zatímco ostatní si to vyběhli až k horní stanici vleku, Kalim si dal za cíl chatu na svahu a Brudeři zase místo, odkud už jim jejich úzké pásy dovolovaly jen kroky směrem dolů ze svahu. Večer byl ukončen sledováním „Bernarda“ a agentem 007, přičemž příběhy Bernarda sledované další večer a dlouho dopředu vyhlížené měli největší úspěch.

V neděli jsme se vytáhli lanovkou do „půlky“ kopce a když jsme zjistili, že lístek
pro jednu jízdu je jen na lanovku, tak jsme si vyšlápli na pásech až k vrcholové
meteorologické stanici. Na vrcholu je místnost určená návštěvníkům, která se nám velmi zalíbila a tak jsme ji v následujících 2 dnech ještě často navštívili. Po
krátké domluvě s jedním z místních přijímáme i kvůli počasí, kdy není nic pro mlhu a silný vítr nic vidět, jeho nabídku na zavedení na další vrchol a tak se dostává na pořad první pochodové cvičení. To probíhá za stálého větru a dohlednosti pár metrů.

Cestou nám „blednou“ už tak bledé tváře a částečně omrzávají části tváři a nosy. Na vrcholu v mlze byla vidět jen mohyla, tak to otáčíme a upalujeme zpět na meteorologickou stanici, přičemž Honza z Ádru musí jít bez pásů, neboť lepidlo na jeho pásech vypovědělo službu. Sjíždíme k místu ubytování a po krátké návštěvě restaurace u sjezdovky, kde si vychutnáváme horké svařené víno a vynikající Travnički sir uzavíráme den opět sledováním Bernarda a jakési komedie.

Pondělní ráno nás překvapí krásným počasím a tak vyrážíme opět na zmíněnou
meteorologickou stanici, kde místnímu členovi horské služby slibujeme brzký návrat do hodiny, přičemž si vychutnáváme výborný sjezd z vrcholu a rozhlížíme po okolních kopcích, kde a jak se vyřádit. Dáváme další sjezdík z blízkého vršku lesním průsmykem a ještě jeden (někteří stejnou trasou, jiní bočním úzkým průsmykem).

Zpáteční cestou vynecháváme vrchol s meteo. stanicí tudíž se nás ani po 4 hodinách člen horské služby nedočká a sjíždíme sedlem k restauraci kde zasedáme již k vyzkoušenému vínu a sýru. Večer pokazila jen absence Bernarda, který ten den v televizním programu chyběl.

Úterý začalo sbalením veškerých věcí, uložení do automobilů a dopoledním ježdění na vlecích, kdy jsme si jízdu dolů zpestřovali jízdou lesem a mimo vyznačené trasy.

Poslední jízdou jsme se vytáhli na nejvyšší místo a opět vyšlápli k meteostanici. Sjíždíme parádní sjezdík k den předtím navštívené chatě a sedlem k nástupnímu místu lanovky. Sedáme do vozidel a vyrážíme do druhého pohoří Visočica. Cestou se zastavujeme u turistické chaty Treskavica, ale cena téměř dvojnásobná za nocleh v porovnání za ubytování v apartnámu nás žene dál do vesnice.

Nacházíme místo odkud nákladní auta svážející dřevo nasazují řetězy na pneumatiky a parkujeme. V místě zaparkování stojí „venkovní“ posezení, které využíváme na následující 2 noci jako útočiště pro 2 stany. Chlapíci vezoucí se v VW Multivanu zbaběle přespávají ve vozidle.

Středeční ráno začíná pošmourně a tak se vydáváme po lyžařské stopě směrem do kopců. Nástup je srovnatelný jak s nástupem ze Žiarské doliny na Žiarskou chatu v Roháčích – neboli 6 km do s mírným převýšením. Teprve později začíná stopa výrazněji stoupat, bohužel se ale kazí počasí, tak to otáčíme a sjíždíme níž, odkud je už v celku dobrá viditelnost. Zde se trhá Kalim s Honzou z Ostravy a sjíždí dolů do ůdolí, zatímco ostatní si vyšlápnou kopeček, přičemž Ropák s Honzou z Adru si vyběhnout až na vrchol. Sjezdík i když krátký nemá chybu a zpříjemňuje tak den.

Ve čtvrtek se budíme do –15 C, zato však do slunečného dne, kdy sušíme spacáky, balíme věci do auta a kocháme se výhledy přičemž dlouho otálíme s výstupem. Kvůli pozdějšímu výstupu se nám nabaluje na pásy mokrý sníh a tak cesta lesem je opravdu zážitek. Dlouho se zdržujeme focením okolních kopců a sjezdů Libora s Pavlem, načež sjíždíme parádním sjezdem a šlapeme na hřeben.

Po hřebeni se přesouváme až na místo odkud se dá sjet a tak vyrážíme zpět do údolí. Sjíždíme až k potoku, přičemž cesta je o několik výškových metrů za potokem. Bez pásů podnikáme pochodové cvičení a sjíždíme dolů k autům.

Rychle se sbalíme a vyrážíme směr Treskavica – Trnovo. Cestou kupujeme sýr, který pak v restauraci v Trnovu všichni společně sníme. Domlouváme si spaní na další noc v chatě a utrmácení bereme kromě 3 z nás, jenž zůstávají v Multivanu zavděk ubytování v penzionu poblíž Trnova, když spát jdeme okolo 01:00

V pátek přibíráme u policejní stanice našeho průvodce, který nás zavede na chatu v dolině (SUSTAVAC). Na chatu dorážíme před polednem, tak po ubytování vyrážíme k jezerům. Je děsné horko, tak se nám lepí mokrý sníh na pásy, čehož někteří využijí, že pásy sundají a dál jdou bez pásů.

Výstup k jezerům nám trvá kvůli mokrému těžkému sněhu déle, než čekáme, někteří jdou ještě dál, my ostatní tak dáváme jen jeden sjezd z kopce nad jezerem a vyrážíme zpět na chatu. Sjezd lesem v mokrém sněhu má své kouzlo a tak dole u chaty probíráme kam koho větvička pleskla. To už nás ale čeká vynikající polévka, přičemž je možno si několikrát přidat, čehož všichni s radostí využíváme a po sjezení posledních zásob si cpeme nabídnutými lahůdkami od našeho průvodce břicha. Večer ukončujeme ulehnutím na postele jen ve vložkách do spacáku v téměř přetopeném podkroví.

Sobota začíná sbalením věcí a odchodem k jezerům. Opět je bohužel horko, tak se zase lepí sníh na pásy. Vyšlápneme si to až na kopec…. Přičemž Kalim s Honzou z Ostravy sjíždí po výstupové stopě k jezerům zatímco Brudeři s Paličem si vybrali parádní sjezd ze sedla.

Ostatní ještě pokračují na přilehlý vrchol a sjíždí po naší stopě. Po dojezdu na chatu jsme zjistili, že za naším průvodcem došli jeho kamarádi z PSD (PLANINSKO SPORTSKO DRUŽSTVO) TRNOVO a tak samosebou nepohrdneme nabízenému špeku, slanině, klobáse, feferonkám, okurkám, čaji, víně, pivu, Loze, Rakiji. Někteří z nás dostanou dokonce i přezdívky od místních

Nakonec večírek ukončí společné fotografování před chatou. Cesta do civilizace je zpestřena kabaretním Ropákovým vystoupením, kdy se všichni přihlížející za břicha popadají.

Každopádně výlet vyšel nádherně a s předsevzetím, že vyrazíme na Suskavac i příští rok (od PSD TRNOVO máme slíbené pečené prase) s tím, že navštívíme i pohoří Maglič, se těšíme na další cestu do hor Bosny a Hercegoviny.