Kamnišsko-Savinjské Alpe se nacházejí v severním Slovinsku nedaleko rakouských hranic. Jejich nejvyšším vrcholem je 2558 metrů vysoký Grintovec, který byl první zastávkou letního horského a mořského soustředění #skimokids. 26. června jsme přijely brzo ráno do Kamnické Bistrice (600 m), kde nás nejprve čekal výstup na Cojzovu koču (1791 m).
Jak to vypadá na Grintovci v září? Povedený
zářijový pěší víkend v Kamnišsko-Savinjských Alpách
Článek sepsán #skimokids Aničkou a Ladou.
Výstup na Cojzovu koču
Ráno jsme se z parkoviště ve výšce 600 metrů sbalili a vyrazili na strhující výpravu. Ze začátku jsme šli po cestě, pak jsme se dostali do lesa, ve kterém začalo velké stoupání. As po dvou až třech hodinách jsme konečně došli k chatě. Čekání před chatou, než někteří z nás uschnou od potu, bylo nudné. Po deseti minutách jsme se ubytovali a myslím, že jsme se šli najíst nebo něco takového. V 15:45 h jsme se dostali do pokoje, jelikož chatař viděl, jak jsme unavení, tak nás pustil dříve. Kolem čtvrté hodiny jsme já, Bebe a Lada vytuhly. Mezitím šli Honza a Jitka na Kalšku goru. Když přišli zpátky, šli jsme do hospody. Tam jsme si objednali jídlo, měli jsme těstoviny. Potom jsme šli spát a zazvonil zvonec a dne byl konec.
Výstup z Cojzovy koči na Grintovec
Vstali jsme na Cojzově koči a šli jsme na snídani. Všichni jsme si dali míchaná vajíčka. Vyšli jsme z chaty ve výšce 1791 metrů. Přelezli jsme první menší kamenitý kopce. Nahoru jsme nic neviděli, vše nad námi bylo v mracích.
Potom jsme šli na první předvrchol, který byl kamenitý. Někdy nám to tak klouzalo. Na cestě na předvrchol byly krásné květiny jako hořec, sedmikrásky, pomněnky, atd. Když jsme droazli na předvrchol, tak jsme zjistil, že na pravý vrchol je to ještě kus s tím, že musím ještě na jeden kopec a pár set výškových metrů k tomu. Tak jsme si z turistického batohu vyndali sušené maso a šli dál.
Chvíli jsme šli a už viděli Grintovec, ke kterému nám chybělo asi 150 výškových metrů. Šli jsme a šli, až jsme na něj vyšli. Na vrcholu je kamenný stů, na kterém nám udělal foto jeden milý pán, který uměl trochu česky. Dělali jsme tam také holubičky. Sestup byl moc hezký a výhled též. Až najednou bum bác a Honzíček spadnul, což jsme nestihli vyfotit.
Sešli jsme k chatě a chvíli jsme ještě byli venku a hráli různé hry. Potom jsme šli dovnitř a dali si pořádnou večeři. Chatař nám půjčil hru „Čtyři v řadě“, kterou jsme vydrželi hrát do půlnoci.
Uvaření z Cojzovy koči do Kamniku
Program na neděli jsme měli jednoduchý: vstát, nasnídat se a sejít z chaty do Kamnišské Bistrice. Vstát se nám podařilo. Nasnídali jsme se dosytosti a během snídaně stihly Anička s Ladou odehrát řadu partií hry „Čtyři v řadě“. Na sestup po deváté hodině jsme si nevzali žádné pití s tím, že dolů budeme rychle. To se úplně nesplnilo, když bylo pekelné vedro a sestup do 600 metrů nám zabral skoro dvě hodiny. Překvapilo nás, že od dolní stanice nákladní lanovky až po Kamnišskou Bistrici bylo všude možně zaparkováno velké množství aut.
Po příchodu do doliny jsme hned zapadli na terasu chaty na základní osvěžení. Poté následovalo koupání v jezírku, které vyhrála Bětka, neboť v ledové vodě vydržela neskutečně dlouho. Z Kamnišské Bistrice jsme se přesunuli na prohlídku téměř liduprázdného Kamniku. Vedro bylo pekelné, a proto jsme přežili jen díky zmrzlině. Vlastně několika zmrzlinám. Byli jsme na dvou vyhlídkách, podívali se na skanzen a cestou zpět si udělali menší zacházku stinným okolím Kamniku. Poté jsme se přesunuli do kempu v Ljubljani poblíž aquaparku Laguna s řadou různých bazénu a příšernou DJkou.
