Závěr druhého ročníku mezinárodního Kurzu horské medicíny v Jizerských horách byl trochu deštivý

Ve dnech 10. až 17. září 2017 se v Jizerských horách na české i polské straně uskutečnila závěrečná třetí část druhého ročníku Kurzu horské medicíny pro lékaře a záchranáře. Dvaceti účastníkům a mezinárodnímu lektorskému týmu nepřálo úplně počasí, když zažily vše s výjimkou sněžení. Všichni účastníci byli nadšeni, což uvádí i krátký rozhovor.

Zatímco účastníci lezli na Vodní bráně, vodní záchranáři byli připraveni se svým programem

Účastníci se celou dobu aktivně věnovali programu kurzu, zopakovali nebo zlepšili si možné činnosti při záchraně v obtížně přístupném terénu. Toto potom zúročili při půldenním cvičení, které jeden z figurantů okomentoval: „Být pacientem pro takto sehrané skupiny kolemjdoucích je radost. A to i přesto, že dost pršelo. Jednotlivé skupiny musely prokázat svojí schopnost improvizace s minimem pomůcek. Potřeba byla také dostatečná fyzická zdatnost k vyproštění postiženého ze stromu, skalního a strmého lesního terénu.
Jako figurant jsem měl mnohočetná zranění. Kurzisti ale měli omezené fixační pomůcky, se kterými si měli sami poradit a fixaci zaimprovizovat. Každá skupina to udělala jinak a všichni docela dobře. Šlo o propojení vhodné fixace, transportu a použití selského rozumu.“

Účastníci Kurzu horské medicíny na ferratě Vodní brána u Semil

Kurz horské medicíny z pohledu účastníka

Místo přehledu jednotlivých aktivit z letní části Kurzu horské medicíny v oblasti Jizerky, na LZS v Liberci a na ferratě Vodní brána u Semil bylo položeno pár otázek týkajjících se KHM jenomu z účastníků – MUDr. Davidu Halatovi. Davide, co tě vedlo k účasti na KHM?
„Člověk se často ve svém volném čase pohybuje v horách a jako lékař vidí, že na možné nemoci nebo úrazy v horách není tak úplně dobře odborně připravený. Prostředí hor vyžaduje odlišný odborný přístup. A taky jsem doufal v setkání s inspirativními lidmi, což se plně splnilo.“

Jaké jsi měl zkušenosti v oblasti horské medicíny před svou účastí na KHM?
„Kromě života a lékařské praxe v našich malých horách na Valašsku jen takové, jako běžný návštěvník hor. Pominu-li letité členství ve Společnosti horské medicíny a účast na tradičních Pelikánových seminářích.“

Která část se ti líbila nejvíce?
„Kromě večírku se super partou lidí, které hory tak nějak přirozeně generují? V zimě určitě skialpová výuka a záchrana zasypaných z horskou službou reálně simulovaného lavinového pole. Cvičení na vrtulníkové základně v Bad Tölz a následně naživo v září u Semil muselo zaujmout každého. Dny s horskými vůdci byly plné srandy a mnoha nejen uzlovacích užitečných rad.“

Spouštění záchranáře na via ferratu Vodní brána

Co tě nejvíce zaujalo z hlediska tvých zájmů na KHM? Která část ti podle tebe pomůže v blízké či vzdálenější budoucnosti?
„Z pohledu každodenní lékařské praxe zcela určitě hypotermie a omrzliny, které v klasické medicíně často stojí na pokraji zájmu a často nejsou správně řešeny. Celá zimní část byla velkou inspirací k častější návštěvě zimních hor. Z letní části pak zcela určitě expediční medicína, problematika vysokohorské nemoci.“

Byly praktická cvičení z praxe?
„Hrané medicínské situace v rámci celého kurzu se výrazně blížily reálným situacím a mnohdy nás donutily výrazně zapojit své znalosti a schopnosti improvizace. V září na Jizerce počasí ještě náročnost těchto situací zvýraznilo. Organizátorům za jejich zvládnutí patří velká poklona.“

Po příletu na travnatou plochu je potřeba figuranta ještě vyprostit ze sítě

Který ze zahraničních lektorů a jeho prezentace se ti líbily nejvíce a proč?
„Zahraniční lektoři jsou velkým zpestřením kurzu. Často prezentují naprosto rozdílný a pro nás nezvyklý pohled na věc, někdy až proti našim zažitým základním představám. Ze všech je potřeba určitě zmínit Emmanuela Cauchy, legendu horské medicíny. Zimní kurz oživil věčným humorem Lorenzo Introzzi. Dámská část osazenstva by určitě zmínila charisma Jean-Marc Bertranda.“

Přes vodu bylo možné se nechat přetáhnout nebo částečně přeručkovat

Jak probíhaly večírky? Studijně či relaxačně?
„No, nebyla to vůbec žádná sranda. Program byl samozřejmě odborně a fyzicky velice náročný. Začínalo se v brzkých ranních hodinách a končilo často až kolem půlnoci bez ohledu na charakter počasí. Poté mělo následovat ještě samostudium odborných textů nebo trénink uzlovacích technik. Instruktoři byli velice přísní a horští vůdci vyžadovali extrémní disciplínu. Vedoucí kurzu Kristína Höschlová trvala u všech účastníků na aktivním přístupu a naprosté dochvilnost. Často se mezi přednáškami a workshopy běhalo, aby se člověk náhodou neopozdil. Výuka byla v angličtině a dovolit si nevědět nějaké slovíčko moc nešlo. O odborných znalostech se nediskutovalo vůbec. Medicínská doporučení a protokoly byly tvrdě požadovány. Na nějaké lelkování a posedávání po hospodách pak zcela jednoznačně ani nezbyl tak nějak čas. Pravdou však je, že na obou chatách, jak v zimě na Dvoračkách, tak v září na Staré pile ke konci kurzu došly zásoby jak piva, tak většiny alkoholu…“

Nacvaknuto k traverzu přes vodu – a jedeme

Co bylo součástí závěrečné zkoušky?
„Test, který kromě odborných znalostí testoval též psychickou odolnost účastníků v brzkých ranních hodinách po náročném nočním programu. Následovala teoretická ústní zkouška mezinárodní zkušební komise. Zakončením pak byla praktická zkouška spočívající v řešení vzorové situace.“