Televizi nějak nesleduji, ale přišel mi odkaz na online vysílání ČT4 na pořad Minuty dobrodružství 16. 11. 2009. Stojí za to se na něj podívat, neboť jeho podstatnou částí jsou ukázky z freeridových filmů YEAH! … BUT? (ČR) a White noise (Švýcarsko).
V televizním studiu byli kromě moderátora přítomni Aleš Hladík (producent filmu YEAH! … BUT?), dvojnásobný mistr světa Tomáš Kraus a vynikající freerider Robin Kaleta. Jenom krátce k ukázkám filmů:
Film YEAH! … BUT? (ČR)
V ukázce byly někollikasekundovými šoty zastoupeny i výstupy na lyžích na stoupacích pásech, stejně jako krásná scénka stoupající skupiny, kdy někteří jdou pěšky bez sněžnic, další se sněžnicemi a někteří také na stoupacích pásech. V praxi je takto kombinovaná skupinka poněkud zvláštní. Ve filmu je spousta krásných sjezdových záběrů, přičemž je dost zastoupen i telemark. Někdy pokulhává střih a výběr navazujících scén, což přiznal i producent Aleš Hladík tvrdící, že střih filmu se učil a udělal to přes dva letní měsíce.
Trochu zklamáním je kombinace parádního pohybu ve volném terénu se záběry skoků v nějakém snowparku. Z ukázky to chvílemi vypadalo, že primární nejsou oblouky v prašanu, ale pohyb vzduchem na lyžích ať už ve snowparku, nebo seskakováním nějakých skal.
Shrnutí:
Jako prvotina Aleše Hladíka je film podle ukázek vynikající a velmi vhodný ke zhlédnutí. Inspiraci získá jak ten, kdo jezdí freeride, tak různí skokani a v neposlední řadě také telemarkoví lyžaři.
White noise (Švýcarsko)
Kratší ukázka spojující černobílé horské záběry s lyžování na Aljašce v březn 2008. Oproti předchozímu filmu je na první pohled lepší střih. Film je plný efektních záběrů na freeridera, který dává přednost co nejdelšímu oblouku. Zúčastněný lyžař je pouze jeden, oděn do zajímavé kombinace bílého hlavního oděvu a červených „doplňků“ jako boty, batoh, brýle, apod.
Shrnutí:
Ze subjektivního pohledu mě sjezdové záběry po chvíli začaly nudit kvůli jednomu neměnnému stylu hlavního účastníka, což nevyvážily ani hromady zvířeného prašanu, případně vyjetí z utržené laviny.
K diskutujícím ve studiu jenom toto:
Aleš Hladík – byl trochu zmatený, že i když na
začátku White noise bylo uvedeno, že je to z března 2008 na Aljašce, tak
říkal, že na Šumavě se nedá točit to, co na svazích Švýcarska
Robin Kaleta – Češi jsou schopni natočit cokoliv,
otázkou jsou peníze. Skoky do hloubky od 10 do 25 metrů.
Závěr:
Oba filmy určitě stojí za to vidět, ale Warrenu Millerovi se nevyrovnají. YEAH! … BUT? je výborná prvotina plná rozmanitých záběrů, zatímco White noise je strojově provedený efektní lyžařský film. My normální smrtelníci si o takových prašanových orgiích jak jsou prezentovány ve filmu, můžeme většinu zimní sezony nechat jenom zdát. Také nám chybí například vrtulníky :-)
TV tiez nesledujem, takze ma celkom pobavilo, ze rozhovor s drsnymi freeridermi sa odohrava v studiu socialistickeho typu.
K filmom… myslim, ze ak chce niekto spravit naozaj originalny freeride film, musi sa odlisit od konkurencie napr. umeleckejsim ponatim. Navonany metrosexual vo svajciarskom filme mi velmi nesedel, ale zabery tam boli vydarene.
Na ceskom filme vidno samozrejme nizsi ropozpocet, co by az tak nevadilo, ale ja osobne by som ocenil, keby namiesto snahy napodobnit bohatu konkenciu niekto dokazal spravit freeride film vyhradne v CS horach. Pre mna ma vacsiu hodnotu ako skoky z 20 metrov pekny zaber na lyzovanie v znamych terenoch napr. Tatier.
@Matus
Souhlas. Ale nevim, jestli by se treba v tatranskych kuloarech dal natocit pekny film s „frirajdisty“. Pred par lety dostal Warren Miller totiz skvely napad, ze si jeho hvezdy sjedou par Chamonskych, „extremnich“ klasik. No a na to, co predvadeli v nejakem sice ponekud exponovanem, ale vcelku usmudlanem petactyricitkovem kuloaru, nebyl moc pekny pohled.
@Palic
Mor hopsani ve snowparku bohuzel pronikl i do Millerovych filmu (ktere uz nedela Warren Miller, nybr jakysi byvaly americky sampion v boulich). Financni duvody jsou nasnade; na druhou stranu mam pocit, ze ve Statech jsou snowparky mnohem oblibenejsi nez v Evrope, tak me to az tak moc neprekvapuje.
Co se tyce skoku v terenu, driv jsem take zastavala nazor, ze to je spis umela exhibice, nez neco uzitecneho. Ale dnes bych rekla, ze je to casto jediny zpusob, jak rozumne sjet nejakou linii: skalni pas proste preskocis a je to! :) Je to docela dobre videt v poslednim „Millerove“ filmu Dynasty.
Jeste k tem ukazkam: na ceskem filmu bylo videt, ze lyzari proste nejsou vyjezdeni, kde se to take maji v evropskych podminkach naucit, ze. Nejen s ohledem na tereny, ale i na snih/lavineznost. Jak to dopada, kdyz se aljassky styl prenese do Alp, si na vlastni kuzi loni vyzkousel Xavier de la Rue na Petit Velanu (k videni ve filmu „TEN – a cameramans tale“, ktery je promitan v ramci EOFT v Nemecku).
Kupodivu podobny problem mel i lyzar v tom svycarskem filmu, na me pusobil celou dobu dost rozklepane a rozhazene a porad jenom brzdil. Vypadal jako nejaky zavodnik, co v zivote na freeridovych placackach moc casu nestravil … Proste ani Svycari to nemaji kde natrenovat!
Hore zdar a uz aby zase nasnezilo!
Lenka K.
[2] Poslední Millerovy filmy neznám, takže netuším o tom, jak je tam přehopsáno. Ano, v terénu jsou někdy potřeba skoky, ale nejsem si jist, zda jsou to při normální jízdě skoky 10 a více metrů do hloubky. Seskakování malých prahů, ledopádů, apod. proč ne…
Efektne skoky vo filmoch trosku zvadadzaju mysliet si, ze ked to oni davaju s takou lahkostou a takmer vyhradne bez padu, tak to nemoze byt problem. V praxi a bez treningu sa vsak ukaze, ze to problem je – chyba sila, technika, mentalna priprava, podmienky, pol metra prasanu, skusenosti. A potom to moze dopadnut aj zle.
Myslim, ze ziadne zranenie nestoji za to, dokazat si ze som nieco strasne skocil – samozrejme, hranice sa posuvaju treningom a kedysi velky skok je zrazu maly a bezproblemov. Ale radsej si vyberiem taku lajnu, ktora sa da v zdravi prezit, ako lyzovat nieco, co konci diskutabilnym a potencialne vrazednym skokom.