Před pár dny jsme si s bráchou vyrazili na pohodový cyklo výlet v Beskydech. Pro mě letos v podstatě první pořádné kolo, takže jsme se dohodli, že to nebudeme moc hrotit a vezmem to i s noclehem. Start v Oldřichovicích, pak nahoru na Kozinec a na Ostrý, což je furt do kopce, takže na místní chatě nezbytná zastávka s pivkem, zelňačkou a plackem a pak dál přes Slavíč na Bílý kříž. Na Bílém kříži jsme chtěli zůstat, ubytování jsme řešili den předem, je tam hotel, ve kterém ale musíte zůstat minimálně dvě noci, aby vás tam nechali, protože jinak se jim to nevyplatí, takže nás odkázali na Sulov. Po tom, co jsme tam zažili, doporučujeme se této chatě vyhnout hodně velkým obloukem.

Parádní beskydské výhledy (CLICK TO ENLARGE)

Mimochodem Horská chata Ostrý je nejlepší široko daleko, pokud budete plánovat nějaký přechod nebo přejezd v Beskydech, určitě se stavte. Cesta ze Slavíče na Bílý kříž je pohodová a z hřebene jsou krásné výhledy, na kolo super.

Beskydskými kopci na horských kolech (CLICK TO ENLARGE)

Na Bílém kříži jsme chtěli zůstat, ubytování jsme řešili den předem, je tam hotel, ve kterém ale musíte zůstat minimálně dvě noci, aby vás tam nechali, protože jinak se jim to nevyplatí, takže nás odkázali na Sulov. Volala jsem tam a už ten telefonát nebyl nic moc, jakože to nejde volat takhle den dopředu, že to nebude vytopený a nebude teplá voda; prosila jsem, že jinde než u nich se spát nedá a na netu ubytování nabízí, a že bez topení a teplé vody to asi jednu noc přežijem; takže nakonec prý ať přijedem.
Dojeli jsme docela brzo, bylo krásně, tak jsme se plácli ven, chatař vypadal v pohodě a jídlo bylo taky docela dobrý. Jen chtěli všechno platit hned, což vzhledem k tomu, že chatař celou dobu seděl venku pár stolů od nás, bylo tak nějak zbytečný. Vedle u stolu přibyli nějací lidi a obsluha nějak uvázla, na další pivo už se nás nikdo neptal, takže jsme plánovali dopít a domluvit se s tím ubytováním. Jenomže začalo pršet, chatař řekl, že teda odemkne chatu a všichni jsme se urychleně přesunuli dovnitř.

Tam už to začalo být divný, protože si nás nikdo nevšímal a přitom u vedlejšího stolu seděla celá ta parta lidí, co přijela po nás, a chatař s nima. Nejdřív nám to nevadilo, protože jsme studovali počasí a mapu a řešili, jestli ještě nakonec nepřejedeme někam dál po hřebeni a kam pojedem zítra. No ale začalo znovu pršet, takže jsme se rozhodli zůstat a ráno vyrazit na Lysou. To už uběhla skoro hodinka, chatař kolem nás tak 3× prošel a nic. Proč si kazit náladu, objednat se dá i na baru, takže tam brácha vyrazil, aby pořídil veselý čaj.

Chatař se dost nepříjemně zeptal, co chce a poslal tam za ním pingla, ať to prý vyřídí. Následovala neuvěřitelná situace, kdy brácha poprosil o dva čaje s rumem a borec mu řekl, jestli bychom radši nechtěli odejít, když už mají dvě hodiny zavřeno. Brácha na něho nevěřícně koukal, protože dosud nikdo neříkal, že máme vypadnout, a ještě se ptal, co to ubytování, že jsme včera volali. Že to prý nejde. Takže jsme se teda sebrali a vypadli. Úplně v šoku, protože nikdo z nás nic podobného na horách nikdy nezažil. Chata Sulov už nikdy.

Naštěstí nás nechali přespat na Visalajích, měli plno, ale slitovali se a nějaké místo pro nás našla. Což bylo jediné štěstí, protože jinak bychom museli jet domů, a to by vzhledem k pozdní hodině asi nebylo úplně ideální a navíc by bylo po výletě. Jinak Hotel Visalaje je fajn a hlavně jsou tam hrozně milí lidi. Ráno jsme vyrazili na Lysou horu, cesta z Visalají po červené lesem zkrátí tu nekonečnou asfaltku, co vede z Papežova, cca o třetinu, takže se to docela dá. Nahoře je staveniště a už skoro žádná příroda, ale výhledy jsou pořád pěkné. Dolů jsme jeli po žluté do Krásné, což je cesta pro větší sjezdaře než jsem já, no ale přežila jsem a brácha si to i užil. Z Krásné už jsme v poklidu vyrazili po okreskách směrem k domovu.

autor: Karin