Při výletu Skialpinistická Kamčatka 2009 – přehled výsledků a ohlasů byl jedním z našich cílů vulkán Viljučinskij (2173 m). Cestu k němu jsme absolvovali Kamazem, i když varianta odlehčení by také nebyla špatná – Kamčatka – na běžkách i lyžích v bikinách. Na vrcholu byla celá desetičlenná skupina. Výlet na Kamčatku byl podpořen KAMA, Voda hory, Tilak, Quill-outdoor, www.lacnyskialp.sk a Baston.
Někteří nadšenci chtěli vyrážet ráno mezi pátou a šestou hodinou, což jsem jim úspěšně rozmluvil a původní odchod tak měl být po sedmé hodině. Ráno ovšem síla větru okolo stanů byla natolik vysoká, že se nikdo málem ani neodvážil ven. Bylo jasné, že pokud je v údolí vítr síly velmi ztěžující jakýkoliv pohyb, tak se stoupající nadmořskou výškou síla větru poroste. Odchod se tak odložil.
To bylo dobře, protože v údolí se vítr hodně utišil, a tak se mohlo vyrazit s tím, že dojdeme tam, kde nás pustí vítr. Jako poslední jsem opouštěl stanový tábor v 11.40 h (!!!). K výstupu byla vybrána klasická cesta na Viljučinskij (2173 m). Z výšky asi 1000 metrů už šli všichni pěšky s výjimkou Libora, který na lyžích s pomocí stoupacích želez nastoupal asi do 1600 metrů.
V oblasti vrcholu byla víc než vichřice a hrozilo přefouknutí na druhou stranu. Bylo to jen na pár rychlých fotek a rychle sestoupit o pár výškových metrů níže. Sjezd byl po hrbolatém ledu, který v dolní části přešel v měkký mokrý hluboký sníh.
chválim za ďalší hodnotný príspevok! faktograficky pekne zhrnuté, ale priznajme si, že trošku preháňaš so silou vetra ráno v deň výstupu. fúkalo, to je pravda, ale nebolo to také diabolské. mal som dojem, že viac ako vietor nás odrádzala oblačnosť. tréning na vietor sme absolvovali na avači. ale možno podedať, že vedecky by sa sila vetra dala popísať ako „nadmerne osviežujúci vietor vanúci väčšou ako príjemnou rýchlosťou.“